Moderátor vymezil hostům prostor tím, že si sám se sebevědomím jasnovidce odpověděl na otázku, „o čem se bude mluvit po dnešních Otázkách“. Na první místo postavil případ podmíněného propuštění bývalého senátora Alexandra Nováka z vězení, hned za něj zákon o státním zastupitelství. Upozornil také na bujení právního formalismu, nejednotnou rozhodovací praxi soudů, na zvyšování objemu odškodného, vypláceného státem obětem selhání justice, na nesrozumitelnost práva. Význam posledně uvedeného problému podpořil uvedením záznamu části tzv. rudolfinského projevu Václava Havla. V podstatě navrhl náměty pro celotýdenní seminář.

V následném kladení otázek ale prostor svého zájmu zúžil. Především chtěl od hostů slyšet, kdo dle jejich názoru nejvíce ohrožuje důvěru veřejnosti v justici. Tím dodal punc obecně uznávané skutečnosti sluchům o pochybnostech veřejnosti o důvěryhodnosti justice (problémy, o nichž se v Otázkách nemluví, přece neexistují).

Hosté mu vrátili míč vysvětlením, že to jsou především média, která výběrově informují o problémových záležitostech, nebo naopak důležitým věcem nevěnují přiměřenou pozornost a zkreslují tak obraz justice. S tímto názorem se lze ztotožnit: z desítek tisíc soudních jednání proniknou k veřejnosti přes média informace jen o několika výjimkách a jen zřídka jde o případy, na jejichž základě lze poměřovat obecnou úroveň práce příslušných orgánů. Z několika tisíc policistů, státních zástupců a soudců se sledované kauzy týkají několika desítek z nich. Daleko širší okruh sporných případů probíhá různými formami stížnostního řízení, ale i na těch se podílí jen zlomek celé komunity. O práci podstatné většiny příslušníků orgánů činných v trestním řízení se nedovíme nic, protože probíhá standardně, bez výstřelků, a pozornost médií ani stěžovatelů ničím nepřitahuje.

Rozsah excesů je poměrně nevýznamný

Pod tímto úhlem pohledu musíme ovšem přistupovat i k vystoupení pánů Pavla Rychetského a Pavla Zemana, kteří divákům předložili své vidění poměrů v justici, jež je samozřejmě zkresleno jejich stavovskou příslušností.

Pavel Rychetský například připustil, že občas dochází k selhání justice, a to i v zahraničí, ale rozsah excesů je poměrně nevýznamný. Za hlavní nešvar justice považuje nepřiměřenou délku řízení, kterou je porušeno právo na spravedlivý proces. Ke zprávám o popravách nebo uvěznění nevinných lidí se nevyjádřil, ač ve srovnání s nimi jsou průtahy řízení nicotným hříchem.