Byla to vydařená akce. Sál byl nabitý do posledního místa, na všechny zájemce se židle nedostaly. Obecenstvo bylo přátelsky naladěné. Samozřejmě se zúčastnil i nepostradatelný a všudypřítomný autorčin miláček, malý černý knírač Aiki. Moderátorka prováděla Alenu Vitáskovou šikovně kladenými otázkami vyprávěním o životních zkušenostech, jež ji přivedly k záměru „Barony“ napsat, i o dalších literárních plánech. Došlo i na čtení několika ukázek, z nichž nejvýznamnější je dopis prezidenta republiky Miloše Zemana, jímž jejich vydání označil za významný počin.

Stejně je překvapující, že dlouholetá úspěšná manažerka v oboru, v němž se pracuje s čísly, paragrafy a fyzikálními pojmy, najednou vstoupila na literární dráhu. Do psaní trilogie Solární baroni se pustila po „modré brožurce“ Na prahu vězení, rozdávané při její senátorské volební kampani. Zatímco „modrá brožurka“ působí tísnivě, neboť se zabývá trestním procesem, v němž je Alena Vitásková nejvýznamnější z deseti obžalovaných, v trilogii odlehčují vyprávění výtrysky drsného humoru, zrcadlícího její nepříjemné zážitky z působení v ERÚ.

Kniha se dobře prodává, první díl se již dočkal dotisku. Čtenáře k ní asi láká nádech tajemna a senzačnosti, možnost nahlédnout za oponu prostředí pokleslých podnikatelských a politických pseudoelit, mnohé také baví lámat si hlavu, kdo jsou ve skutečnosti ti trapní borci, jež autorka předvádí s krycími jmény: s pravděpodobností blízkou jistotě můžeme věřit, že má na mysli reálné figury z politického a podnikatelského podsvětí (někteří prý zvažovali žaloby, ale jimi by se s figurami otevřeně ztotožnili, čímž by se ztrapnili).