Pavel Rychetský správně poukázal na nedostatky legislativního řešení ústavní změny. Zákonodárci promeškali vhodnou příležitost k novelizaci vymezení kompetencí prezidenta republiky a k současnému přijetí prováděcího zákona. Domnívám se, že ani Pavel Rychetský, jehož ctím jako moudrého, čestného muže a skvělého právníka, nedohlédl důsledků změny.

Na rozdíl od něho chápu, že se zákonodárci nepustili do vyjednávání o změnách kompetencí prezidenta republiky, protože rozpory mezi parlamentními stranami by znemožnily dosažení shody a pohřbily by základní myšlenku zavedení přímé volby.

V tom je ale skryto čertovo kopýtko: praxe soužití přímo zvoleného prezidenta s parlamentem a vládou zvýrazní nutnost dořešit vše, co se pro tuto chvíli odložilo. Zákonodárci později poznají, že připuštěním principu přímé volby prezidenta vstoupili na zledovatělou šikmou plochou, po které budou v budoucnosti klouzat někam, kam původně vůbec nechtěli, mnozí do studny politického zapomnění.

Právě schválená ústavní změna je jen prvním krokem, který si vynutí další, a každý další legislativní krůček bude příležitostí k posunu povahy státu od konstituční monarchie přes neefektivní fiktivní partajokracii (ve skutečnosti oligarchii finančního kapitálu) ke zjednodušení organizační a řídící struktury státní správy a posílení prvků přímé demokracie.