Významnou součástí štvanice bylo vydání knihy Zločiny beze zbraní 2, jejíž distribuci na žádost Novotných pravomocně zakázaly brněnské soudy. Zákaz ale prakticky dopadl jen na ostudnou 1.kapitolu z pera „kabrhelky“ Marie Formáčkové, protože vydavatelství pružně vydalo upravenou verzi 2c, v které je neškodná část zakázané knihy zachovaná. A opatřilo ji klamavým nápisem „zakázaná kniha“ na obalu, což jistě zlepšilo její prodejnost.

Znemožnění šíření bludů Marie Formáčkové soukromě považuji za správné, protože obsahují neprokazatelnou bajku o únosu bez únosců a ostouzí pravomocně zproštěné manžele Novotné, jež líčí jako sprosté zločince. Úroveň kapitoly je přiměřená autorčině neznalosti problematiky trestního řízení, nabytí jejího vzdělání v Sovětském svazu a profesní a politické minulosti. Kamarádka Gusty Fučíkové si s pravdou hlavu neláme a ostouzení slušných lidí považuje za neškodnou hru.

Zákaz distribuce knihy proběhl ve třech etapách. Začal předběžným opatřením nalézacího soudu, po němž následovala dlouhá přestávka, v které soudce studoval obsáhlý trestní spis. Pak následoval prvostupňový rozsudek, proti němuž se vedle vydavatele odvolali jako vedlejší účastníci Pavel Buráň a Spolek Šalamoun. K velkému zklamání odvolatelů odvolací soud zákaz distribuce potvrdil. Odrazilo se to v dalších článcích ve prospěch Pavla Buráně.