Přípravy zákona se pak ujali hlavně státní zástupci. Jeho zrod provázejí trvalé porodní bolesti, jež zřejmě hned tak nevezmou konec. Po překážkách, které jeho přijetí kladl Petr Nečas, poslední pokus o jeho zardoušení spáchala stažením ze Sněmovny exprokurátorka Marie Benešová ve funkci dočasné ministryně nespravedlnosti. Dokonala jej předložením vlastní malé novely stávajícího zákona, jejíž přijetí by znamenalo zakonzervování čtyřstupňové soustavy státního zastupitelství a zejména by vedlo k odsunutí úvah o potřebě přijetí zcela nového zákona na řadu let.

Sotva se rozneslo, že vláda jeho přijetí zařadila do legislativního plánu na letošní rok, zdvíhá se znova odpor, u něhož – jak jinak – nemůže scházet neúnavná vyvolávačka rozbrojů Marie Benešová. Čerstvé je její vyjádření  k němu v rozhovoru pro server Česká justice ze dne 17. května 2014. Je zřejmé, že se chystá odpoovat přijetí vládního návrhu, patrně tedy jít proti vůli strany, která ji pomohla k poslaneckému křeslu.

Jako i v jiných předcházejících událostech její profesionální dráhy bude při tom těžit z klamného obrazu „jediné spravedlivé“, vytvořeného médii. Vyrostla do něj po Listopadu z postavení dlouholeté řadové prokurátorky okresní prokuratury, která až do té doby ničím nevynikala. Nebyla členkou KSČ, proto se jí otevřel prostor, uvolněný polistopadovou očistou prokuratury od nejhorších živlů. Puzena potřebou přesvědčovat svět o své skvělosti téměř od začátku svého působení ve státním zastupitelství na sebe přitahovala pozornost vyvoláváním rozbrojů, žlučovitostí, štvaním a vedením „válek přes obrazovku“. K jejím husarským kouskům patří malý podvod, který jí umožnil stát se poslankyní: vystoupila z ČSSD, aby za ni mohla zapsat na její kandidátní listinu jako uchazečka bez stranické příslušnosti.

Motivy jejího útoku na předlohu zákona o státním zastupitelství nejsou úplně jasné.  V úvahu přichází povolnost vůči velkému kapitálu, zjevná nejpozději od r.2005. Jejím ochráncům nemusí být vyhlídka na zvýšení účinnosti státního zastupitelství příjemná. Svou roli může hrát konzervativismus, přiměřený jejímu věku a individuální míře schopnosti přijímat nové podněty, který jí brání pochopit, že systém státního zastupitelství, v němž žila dlouhá léta, není efektivní. Ale mohou zde být i motivy ryze „živočišné“: nechuť k mladým lidem, kteří uvažují jinak než ona. Dokazují to narážky na „několik ambiciózních mladých státních zástupců“, na Unii státních zástupců, Lenku  Bradáčovou a Pavla Zemana, ke kterým se v rozhovoru čtyřikrát vrací, ač ostatní prvky obsahu se v něm neopakují. Ostatně antagonismus Marie Benešové a Lenky Bradáčové vyčnívá z jejích vystoupení častěji.

Potírá pak všechny charakteristické prvky nového uspořádání soustavy státního zastupitelství, jež návrh nového zákona obsahuje. Začíná odporem k centralizaci a posílení moci nejvyššího státního zástupce, ke kterému dojde zrušením nadbytečného článku vrchních státních zastupitelství. Zánik vrchních státních zastupitelství zásadně odmítá.