Příkladem jsou různé nemilé příhody ministra spravedlnosti Roberta Pelikána, jenž právě pobouřil ministra vnitra Milana Chovance a také některé opoziční politiky, když se v rozhovoru pro Respekt (jehož obsah bezplatně zpřístupnila Česká justice ) zachoval jako dítě v Andersenově pohádce Císařovy nové šaty a připustil, že žádost o vydání Andreje Babiše a Jaroslava Faltýnka může být účelově načasovaná k poškození Hnutí ANO v blížících se volbách. Nepočítaje se zveřejněním rozhovoru nespecifikoval, zda připouští systémové selhání Policie České republiky jako celku nebo jen „úlet“ vyšetřovatele Nevtípila. Své myšlenky dále rozvinul v rozhovoru pro server iRozhlas.

Ve vypjaté předvolební atmosféře se každý projev politika snadno stane součástí „politického folklóru“, v němž i prkotiny nabývají olbřímích rozměrů. Platí to i pro tuto Pelikánovu „nehodu“ a pro navazující slovní přestřelky mezi ním a ministrem vnitra Milanem Chovancem, zvláště když oba zastupují strany, jež si jsou navzájem nejsilnějšími konkurenty. Oba se vyjadřují přiměřeně předvolební situaci. Ve skutečnosti pojednávají o podružnostech, proto význam, jenž se jejich šarvátkám přikládá, je přehnaný.

Domněnka, že lze policii zmanipulovat k splnění politického zadání, je hrůzná a mechanismus manipulace nepředstavitelný. Platí-li Occamova břitva, pak možnost, že policie dospěla k potřebě zahájit úkony trestního řízení právě teď prostě „samospádem“, je pravděpodobnější. Ostatně, jak upozornil v Parlamentních listech advokát Tomáš Sokol, je v souladu i s ustanovením §160 odst.1 trestního řádu, který policii ukládá zahájit úkony trestního stíhání bez průtahů, jakmile to vyžaduje důkazní situace.