Pozornost veřejnosti se k nim přece jen občas obrací, když se z mediálních zpráv dovídá, že před soudem stojí nějací lidé, kteří „se spálili“ na počátcích „solárního boomu“ v honbě za včasným získáním licence k provozování fotovoltaické elektrárny. Obrovské vzrušení v podnikatelském prostředí, které provázelo počátky „solárního byznysu“ již dávno opadlo a jeho dozvuky prožívají právě jen ti, kteří se dostali do střetu se zákonem.

Na začátku byly rozmařile nastavené podmínky podpory novému průmyslovému oboru, jehož rychlý rozvoj podporovala vláda v souladu s požadavky Evropské unie. Pobídky byly tak přitažlivé, že se do víru událostí vrhli podnikavci a podnikatelé různého typu, všichni spojení vidinou naděje na mimořádný zisk. Atmosférou to připomínalo bájný Klondike.

Jádrem mozkového trustu, který vymýšlel opatření k podpoře fotovoltaického byznysu, bylo tehdejší vedení Energetického regulačního úřadu v čele s Josefem Fiřtem, Blahoslavem Němečkem a  Antonínem Panákem. Na úřadě také spočinula obrovská administrativní zátěž, vyvolaná potřebou vyřídit tisíce žádostí o licence. Do jejího zvládnutí se zapojily i desítky nekvalifikovaných brigádníků. Vypukl chaos, který vedení úřadu nezvládlo. Jeho představitelé jsou dnes přesto váženi jako odborní poradci a dokonce i svědci při trestním stíhání údajných pachatelů různých nepravostí, spáchaných v honbě za včasným získáním licence. Pro mne jako pro laika je přitom docela nepochopitelné, že se sami nedostali před trestní senát.

V listopadu r. 2010 se majitelé rozestavěných elektráren bez předchozího varování dověděli z nového cenového výměru ERÚ, že elektrárny, uvedené do provozu po 31.prosinci 2010, již nebudou mít nárok na výkupní cenu 12.500 Kč/MWh, ale jen na 5.500 Kč/MWh. Většina podnikatelů se nechala svést vidinou vysokého zisku a troufla si proto financovat výstavbu elektráren z úvěru se splátkovým kalendářem, postaveným na předpokládaném příjmu 12.500 Kč/MWh. Náhlá změna podmínek vyvolala paniku a bezhlavý hon za včasným získáním licence. Stát se ale nedočkal dosti slyšitelného odsouzení za neodpovědné zacházení s investory.

Tragickou obětí náhlé změny podmínek byla skupina poctivců, kteří dokázali dostavět elektrárny včas, ale licenci přesto nezískali, protože se nedomohli připojení k síti: distribuční společnosti zablokovaly část kapacity smlouvami o smlouvě budoucí s vybranými partnery a neměly pak volné kapacity pro ty, kteří se mezi jejich oblíbence nedostali. Některé firmy dokonce zkrachovaly.