Již dříve jsem se vyjádřil obecně k přístupu prezidenta Petra Pavla k agendě milostí prezidenta republiky (ZDE a ZDE). 

Můj zájem o případ oživil rozhovor, který s podmíněně propuštěným natočila Lenka Králová. Je dostupný na internetových stránkách www.vtranzu.cz (ZDE) 

Je to velmi zvláštní případ. Žadatel byl odsouzen a výkon trestu nastoupil jako žena, věznici opustil jako  muž s vaginou. Během výkonu trestu prodělal vrcholnou část procesu změny pohlaví. Zažil vážné nepříjemnosti rázu zdravotního i psychologického a společenského. Část výkonu trestu strávil v ženské věznici, závěrečnou v mužské.   

Během své dlouholeté činnosti justičního potížisty jsem navštěvoval věznice a získal přibližnou představu o životě vězňů, ale také o obtížné záslužné práci příslušníků Vězeňské služby ČR. Podle mého názoru soudy při ukládání nepodmíněných trestů počítají s jejich výkonem ve standardních podmínkách. Zmíněný odmítnutý žadatel o milost měl ale výkon trestu zostřený průvodními jevy procesu změny pohlaví. K tomu jistě prezident republiky nepřihlížel, pokud se skutečně jednalo o jeho osobní rozhodnutí, nikoli o rutinní úkon úředníků. Ačkoli zastávám konzervativní názor o existenci dvou pohlaví, ačkoli nesdílím módní názor, že pohlaví je sociální konstrukt a obecně nechovám sympatie k osobám, které změnu pohlaví podstupuji, jsem přesvědčen, že prožitky žadatele o milost ve vězení byly tak nepříjemné, že jejich zohlednění neměl prezident republiky přehlédnout. Domnívám se dokonce, že kdyby posouzení žádosti věnoval péči, obvyklou při projednávání žádostí o milost jeho předchůdcem, možná by humanitární odůvodnění omilostnění našel. Někdo může namítat, že žadatel celý proces podstoupil ze svobodné vůle. Nejsem si jist, zda si dovedl představit, co ho čeká a v každém případě soudím, že trpěl a  utrpení mohl být ušetřen.