Ale vzhledem k mocenskému postavení obž. Andreje Babiše patří přece jen k významným procesům. Když se nepodařilo porazit pana obžalovaného v politických bojích běžnými prostředky, zdlouhavé a opakované projednávání obžaloby by mělo od něj odehnat aspoň pár voličů. Od samého počátku se proto soudní jednání prolíná s politickými událostmi a může tak ovlivňovat veřejné mínění. Tak tomu je i v současnosti, kdy dochází k působení na voliče před parlamentními volbami.

Proto jsem se zúčastnil pouze projednávání obžaloby u Městského soudu v Praze v 1. kole. Jednání jsem jako obvykle veřejně komentoval. Necítil jsem se ale dobře. Jako nezávislý publicista „na volné noze“ (dle Radka Kubíčka a Bohuslava Doležala drzý grafoman) jsem sledoval řadu soudních procesů na žádost obžalovaných. Vždy jsem pečlivě prostudoval veškerou dostupnou dokumentaci a snažil jsem se utvořit si závěr nezávislým vyhodnocením dokazování. Ne všechny jsem pak podporoval. V případě Čapího hnízda jsem tímto způsobem pracovat nemohl. Obž. Andrej Babiš má nevlídný názor na novináře a uplatnil vůči nim omezující opatření. Takže navzdory velké vynaložené námaze a ztrátě času jsem při zahájení hlavního líčení neměl v rukou ani obžalobu, natož další dokumentaci, jako např. žádost o poskytnutí dotace. Získal jsem je pak sice nějakým způsobem dodatečně, takže ve spojení s poznatky z hlavního líčení jsem si nakonec vytvořil dostatečně přesný obraz. Jako laik jsem nabyl přesvědčení, že senát předsedy Jana Šotta dospěl ke správnému rozhodnutí. Nemluví ze mne podjatost ve prospěch obžalovaných, protože obž. Andrej Babiš se ke mně chová přezíravě a obž. Janu Nagyovou vůbec neznám.