30. prosince 2013 to byla  stížnost ve prospěch  obviněného. Pokud jí Nejvyšší soud ČR vyhoví, z důvodu promlčení nebude již nikdy možné stíhat jej v této věci. Druhou stížnost podala 6. ledna 2014 v neprospěch Pavla Tykače proti usnesení Vrchního soudu v Praze, jímž bylo rozhodnuto o nepřípustnosti zadržení části jeho majetku z důvodu podezření, že jeho původ je v obohacení na úkor CS Fondů.  

V Právu ji za to 8. ledna 2014 znectil Jiří Hardoš .

Obě stížnosti jsou dostupné na internetových stránkách ministerstva. Jsou samozřejmě anonymizované.

Stížností ve prospěch Pavla Tykače paní ministryně napadla usnesení Vrchního soudu v Praze, který zrušil jednak rozhodnutí Městského soudu v Praze o nepovolení obnovy procesu proti panu obviněnému kvůli jeho podílu na vytunelování CS Fondů, dále zastavení jeho trestního stíhání státním zástupcem. Své rozhodnutí vysvětlila zájmem na právní čistotě řízení, v kterém dle jejího zjištění došlo k porušení zákona v neprospěch obviněného.

Námitka proti rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, které paní exprokurátorka napadá, je formalistická až do nesmyslnosti : soud nepoužil jako důkaz znalecké posudky, obstarané obhajobou, které sice byly na podatelnu soudu doručeny ráno v den neveřejného  zasedání senátu, ale do rukou soudců se dostaly až po vydání rozhodnutí. Podle paní ministryně tím vznikla objektivní vada řízení, jejíž tíži nemůže nést obviněný, a to i přesto, že důkazní listiny měl k disposici již dříve, tedy mohl je dodat včas. Podle mého laického názoru lze proti tomu namítnout, že platí nevratná procesní lhůta pro podání stížnosti a doplňování podání je sice možné, nikoli však donekonečna. Okamžikem, kdy předseda senátu vyhlásí ukončení dokazování, spadla klec. Je chybou obviněného, že se s předložením důkazů loudal. Soud musí mít čas před zasedáním důkazy prostudovat.