Stejně jako pro všechny dřívější útoky, i pro tento platí zjištění, že fakta o důvodech námitek proti jakémukoli kariérnímu postupu Jana Sváčka jeho pronásledovatele nezajímají, neboť se spoléhají na platnost pravidla, že stokrát opakovaná lež se stává pravdou.

Ostrakizace Jana Sváčka je neobyčejně podlá. Podněcuje ji několik jedinců, kterým pronásledovaný jako dlouholetý předseda největšího českého soudu nějakým svým jednáním způsobil potíže. Je dobře viditelným terčem, na který střílejí ze zálohy, zbaběle skryti za různé tzv. protikorupční iniciativy. Žádný z nich se neodváží osobně otevřeně vystoupit a sdělit veřejnosti, že si nepřeje jmenování  Jana Sváčka oplátkou za to, že v minulosti měl nepříjemnosti kvůli nějakému jeho zákroku.