Justiční potížisté (pardon: občanští aktivisté) v ní vyjádřili nevoli nad nedostatečnou pozorností, kterou uchazeči o zvolení do Poslanecké sněmovny věnují v předvolebních debatách problematice práva a spravedlnosti, zejména vadám trestního řízení. Upozornili především na naléhavost řešení odpovědnosti soudců a státních zástupců za zmetková řízení, zvláště s ohledem na obrovské náklady státu na odškodňování obětí nesprávně vedených procesů. Dále zmínili úvahy o potřebě reorganizace státního zastupitelství a soudnictví. Projevili názor, že uchazeči o zvolení by měli voliče připravit na způsob, jakým se k uvedeným námětům budou stavět v případě zvolení. 

Pohledy justičních potížistů na danou problematiku jsou samozřejmě velmi odlišné od přístupů politiků, což je dáno rozdílností jejich postavení v ní. Potížisté se s ní seznamují „v první linii“ se všemi souvisejícími nepříjemnostmi, zatímco většina politiků se na ni dívá jen z velké dálky. Ani pohledy potížistů a ministerských úředníků si nejsou blízké: zatímco jedni prožívají trampoty účastníků trestního řízení společně s nimi, pro úředníky to jsou mrtvé spisy a někteří se nikdy řízení aktivně nezúčastnili. A o něčem jiném jsou samozřejmě pohledy soudců a státních zástupců, postižených „profesní slepotou“ (terminus technicus, vymyšlený doc. Františkem Čubou, nepřekonatelným odborníkem ve věcech organizace a řízení). 

Příkladem rozdílnosti pohledů může být např. reakce na extrémní událost v občanskoprávním řízení: Novinky přinesly dne 18.dubna 2025 zprávu o ukončení občanskoprávního řízení o vymožení dluhu pravomocným rozsudkem po 25 letech od zahájení sporu (ZDE). Rozum zůstává stát nad tím, jak vůbec k něčemu takovému mohlo dojít. Očekával bych, že poslanci ve Sněmovně zasypou ministra spravedlnosti otázkami a že se vyrojí spousta novinářských komentářů. Ale po zprávě se slehla zem, žádné vzrušení nevyvolala.