Je to první hmatatelný výsledek mohutných policejních manévrů z noci z 12. na 13.června 2013 na Úřadu vlády ČR a proti bývalým poslancům Ivanu Fuksovi, Petru Tluchořovi a Marku Šnajdrovi, umocněných svalnatými řečmi na tiskové konferenci olomouckého vrchního žalobce Ivo Ištvana a ředitele Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Roberta Šlachty, jež svými dopady do politických poměrů v zemi časem získaly podobnost s pučem v jihoamerickém stylu.
Vžil se pro ně shrnující lidový název Nagygate. 

Ve veřejnosti se trvale ozývají hlasy, žádající kvůli Nagygate hlavu Ivo Ištvana, většinou opomíjející odpovědnost Roberta Šlachty. Kritici  možná z neznalosti přehlížejí skutečnost, že Ivo Ištvan jako místně nepříslušný žalobce konal na příkaz „shora“, takže prvotního pachatele je třeba hledat výš… a ještě výš .

Veřejná kritika padá na hlavu olomouckých žalobců vytrvale od samého spuštění akce „Nagygate“. Mělo by je to vést k opatrnosti, ale nevede. V obvodu působnosti Vrchního státního zastupitelství v Olomouci došlo 27. května 2015 k policejnímu zásahu, který počtem nasazených policistů nedosahuje velikosti manévrů na Úřadu vlády, ale přesto je připomíná. Jeho terčem je opět ústřední orgán státní správy, a to Energetický regulační úřad. Do jeho objektů v Jihlavě,  Ostravě a Praze vpadlo přibližně 40 policistů, kteří zabavovali listiny, nosiče dat a počítače, včetně osobního počítače předsedkyně úřadu Aleny Vitáskové. Narušili chod úřadu právě v době, kdy jeho předsedkyně vedla závažná jednání s představiteli všech velkých dodavatelů energií a kvůli razii je musela opustit.

Akce je součástí dalšího trestního řízení proti Aleně Vitáskové, zahájeného v době, kdy se přiblížilo vydání rozsudku v trestním řízení proti ní a dalším obžalovaným u Krajského soudu v Brně: paní předsedkyně zjevně nesmí mít klid, ani kdyby ji Krajský soud zprostil obžaloby. Nemohu se dokonce zbavit podezření, že motivem k dalšímu obtěžování Aleny Vitáskové jsou obavy ze zprošťujícího rozsudku. Domněnka, že nezabránila odebrání licencí k provozování dvou fotovoltaických elektráren v majetku rodiny Zemků, protože se zná se Zemkovými a jednala vědomě a úmyslně v jejich prospěch, je zřejmě neprůkazná. Důkazy, o které ji opřel olomoucký žalobce Radek Mezlík, byly dokazováním před soudem zpochybněny natolik, že soudce, dbalý své cti a presumpce neviny by neměl obvinění z úmyslného jednání ve prospěch Zemků uvěřit. 

Požadavku protikorupční policie na provedení zásahu vyhověl jihlavský okresní státní zástupce Kamil Špelda, ale hlavní odpovědnost nese samosoudce Milan Pokorný, jeden z mála posledních soudců bez magisterského titulu, který vydal příkaz k prohlídce jako k neopakovatelnému procesnímu úkonu. Nezbytnost razie odůvodnil obavami, že by listiny a jiné důkazy, které policie potřebuje, mohly být vymazány, přepsány nebo by vůbec mohly zmizet. Představa, že v ústředním úřadu státní správy mizí nebo se upravují dokumenty, evidované s číslem jednacím, uložené na nosiči dat s nesmazatelným časovým údajem a vztahující se k veřejně známé nezpochybnitelné události, je skutečně hodně zvláštní. Ničení důkazů o věci, která se nepochybně stala a nikdo ji nepopírá, by zřejmě nemělo smysl. Přiznání charakteru neopakovatelného procesního úkonu povolené razii vyvolává pochybnosti o zdravém úsudku soudce bez titulu.