Prožili ji bratři Lebánkové, vlákaní v lednu 2013 do jesenického penzionu U Kohouta, kde je napadla čtveřice ozbrojených zakuklenců, která se na nich dopustila násilí a omezení osobní svobody a posléze je předvedla před notáře k podpisu listin, jejichž podpisem se připravili o výsledky celoživotní práce. Představa, že na strašném zločinu se možná podíleli dosud neustanovení policisté, je děsivá.

Seznámení s hrůzným prožitkem by mohlo čtenáře přivést k pochopení mého pobouření nad skutečností, že trestu stále uniká osm pachatelů násilí, ač spolupráce zadavatele vydírání s příslušnými orgány jejich dopadení umožnila. Původní vyšetřování uzavřel rozsudek Krajského soudu Praha z r.2016, jímž byl odsouzen zadavatel vydírání Roman Šulyok k trestu odnětí svobody v trvání 7,5 roku a jeho pomocník Lukáš Loučka si vysloužil podmíněný trest. Tento stav trvá a příslušné orgány vyšetřování zastavily, a dokonce tvrdí, že podezřelí se nedopustili trestného činu. Zrodil se klasický „pomník“, jenž příslušným orgánům slávu nepřinese.

Roman Šulyok ve svědecké výpovědi před soudem v řízení o povolení obnovy procesu popsal průběh vydírání včetně úlohy jednotlivých spolupachatelů, dále podal několik svědectví u příslušné policejní součásti. Samozřejmě podal podrobné informace i mně při rozhovorech ve věznici. Před soudem vypovídal jako „svědek pod přísahou“, což dodává jeho výpovědi váhu. Skutečně je recidivista se špatnou minulostí, ale hlava mu neslouží jen jako ochrana před napršením do krku. Dobře si uvědomuje, že za křivou výpověď se může dostat rychle zpět do vězení, kde strávil přibližně 12 let. Na svobodu se dostal 27.února 2025 podmíněným propuštěním a běží mu zkušební lhůta. Přesto je pro orgány činné v trestním řízení zcela nevěrohodný a odmítají kvůli jeho svědectví ubližovat „nevinným“ zločincům.