Viníků se to většinou nijak nedotkne, protože podmínkou regresní spoluúčasti je odsouzení kárným soudem, před který se většina z nich nikdy nedostane. Kární žalobci žalují velmi neochotně, často se chovají jako obhájci provinilců. Mimo to mezi kárným a odškodňovacím řízením obvykle není časová ani procesní návaznost. 

Jako příklad poslouží případ, o němž jsem opakovaně psal jako o „znojemském justičním skandálu“ nebo o „znojemském justičním zločinu“. Kárný postih by podle mého laického úsudku možná zasloužila dozorová státní zástupkyně Jarmila Goldová, pod jejímž dozorem se místním policistům podařilo z Tomáše Čepury vymámit falešné doznání k přepadení poštovní doručovatelky a křivé obvinění Jaroslava Schindlera z oloupení její kolegyně. Okresní soud ve Znojmě  je pak v r.2005 senátem Jaromíra Kapinuse „po zásluze“ odsoudil.
Společenské dopady rozsudku byly pro obžalované přímo ničivé.

Cesta k nápravě se jim otevřela až v r.2011,  kdy stejný soud senátem Pavla Rujbra odsoudil za stejné skutky Antonína Škrdlu, jenž se přišel sám udat na policii. Samozřejmě vzniklo podezření, že odsouzení v r.2005 nebylo v pořádku a vznikly pochybnosti o důslednosti dozorové státní zástupkyně, bývalé prokurátorky. Kárné řízení proti ní ale nepřicházelo v úvahu, protože její skutek by byl již tehdy promlčen, i kdyby se jí prokázala vina. Soudce vinit by bylo nespravedlivé, protože soudili na základě křivých důkazů, které jim předestřela.

V r. 2012 požádal Jaroslav Schindler o povolení obnovy procesu, neboť zřejmě nebylo možné, aby pachateli téhož přepadení byli jak on, tak Antonín Škrdla, když útok nepochybně provedl jen jeden muž. Na návrh žalobkyně Jarmily Goldové senát Jaromíra Kapinuse žádost zamítl a senát Aleše Flídra Krajského soudu v Brně se zachoval obdobně : všichni jistě věděli, že není možné, aby pachateli byli současně oba odsouzení. I kdyby se prokázalo, že se Jaroslav Schindler nějakým způsobem podílel na činu Antonína Škrdly, patrně by bylo na místě přezkoumat výměru uloženého trestu, protože popis skutku by se od původního lišil. Jednali zlovolně vědomě, úmyslně a ztotožnili se s újmou, způsobenou žadateli.

K stížnosti pro porušení zákona ministryně Marie Benešové  ve prospěch Jaroslava Schindlera zrušil jejich rozhodnutí v listopadu r.2013 Nejvyšší soud ČR, který konstatoval porušení zákona v neprospěch pana odsouzeného a nařídil opakování řízení. Vědomé, úmyslné, škody působící jednání, jímž byl porušen zákon, dle mého laického úsudku přinejmenším naplňuje skutkovou podstatu kárného provinění, ale lze uvažovat o skutkové podstatě trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby. Již počátkem r.2014 padl proto první podnět k zahájení kárného řízení a později přišly ještě další. Nenašel se ale kárný žalobce, který by podal žalobu. Tříletá promlčecí lhůta vypršela marně.