Tvrdil jsem, že Pavel Zeman nemá pravomoc generálního prokurátora, takže přání ministra financí vyhovět nemůže. Proti tomu se ozvala námitka, že nejvyšší státní zástupce má přece zákonné prostředky, jimiž může metodicky a výkladově sjednocovat postup státních zastupitelství v trestním řízení. To jistě ano, ale nemůže je použít svévolně, v rozporu s ústavní dělbou pravomocí a odpovědnosti, jen proto, že dostal politické zadání.
Miroslav Machiavelli Kalousek v podstatě žádá sjednocení v tom smyslu, že nebude možné zahajovat trestní řízení pro takové jednání na základě výše zmíněných zákonů, o němž ministerstvo financí tvrdí, že je v souladu se zákonem. Vyhrazuje si vlastně právo předběžně vyloučit ze hry orgány činné v trestním řízení vlastním rozhodnutím o beztrestnosti. Pokud by Pavel Zeman jeho požadavku vyhověl, jednal by stejně jako generální prokurátor, který by vydal usměrňující pokyn na základě požadavku příslušného orgánu KSČ, aniž by dále přemýšlel nad jeho zákonností. K tomu ale skutečně není oprávněn.
Ministrovi financí totiž nedochází, že vysoký činitel s velkou mocí může z nedbalosti nebo úmyslně způsobit obrovskou škodu společnosti a zachovat při tom zdání, že každý jeho krok je v souladu se zákonem, takže jej nelze volat k trestní odpovědnosti. Pokud přesto vznikne proti němu podezření, že zneužil svou moc, je povinností a právem orgánů činných v trestním řízení, aby rozpletly spleť indicií a důkazů, a buď již v přípravném řízení věc zastavily, nebo naopak ji postoupily k posouzení nezávislému soudu.
Podezření na obrovské škody, způsobené státu trestnou činností bílých límečků ze státní administrativy, vytváří společenské ovzduší podezírání, z něhož se rodí poptávka po prověřování kdečeho, co zavání korupcí a neoprávněným obohacováním. Může se ovšem stát, že mánie pronásledování korupce a klientelismu vyvolá obtěžování vyšetřováním i nevinných lidí. Je to daň za stav, do kterého se společnost dostala z velké části také zásluhou stejných lidí, kteří povzbudili orgány činné v trestním řízení ke zvýšení horlivosti, hlásajíce zásadu „padni komu padni“. Teprve ve chvíli, kdy hrozí, že spravedlnost by mohla dopadnout i na ně nebo jejich blízké, křičí „ale nám se vyhni“.
Nejsem sám, kdo se domnívá, že hospodářskou trestnou činnost lze úspěšně kamuflovat zákonnými kroky. Příkladem budiž světový unikát - krach loterijní společnosti Sazka a.s. Po jejím pádu dostala policie několik trestních oznámení. V souladu s rozhodnutím městské státní zástupkyně je velmi nesměle prověřovaly místní policejní složky, které poskytly lidem Aleše Hušáka dost času na skartování části dokumentace. Prověřování skončilo se závěrem, že Aleš Hušák a jeho blízcí se trestné činnosti nedopustili. Málokdo tomuto závěru věří a věc znova rozvířilo vedení ČSTV, které uplatnilo vůči Aleši Hušákovi civilněprávní cestou nárok na náhradu škody ve výši téměř jedné miliardy Kč a současně rozšířilo trestní oznámení o další tři trestné činy. Souběžně se v médiích k této věci vyjádřil insolvenční správce Josef Cupka. Uvedl, že se svým týmem zkoumal zákonnost jednotlivých kroků Aleše Hušáka, ale trestné jednání se mu nepodařilo prokázat mimo jiné též proto, že vedení Sazky a.s. stačilo skartovat řadu listinných důkazů. Bude jistě zajímavé sledovat, jaký bude osud výše obnoveného trestního oznámení ČSTV. Připouštím, že prozkoumání složité materie dokumentace o finančních a obchodních transakcích loterijní společnosti Sazka a.s. je téměř nadlidský úkol, jenž se svými rozměry a složitostí vymyká dosavadním zkušenostem pražských složek PČR a ani pro celorepublikové útvary by nebylo snadnou záležitostí.
Jinou modelovou situací je prověřování podezření, že se Petr Nečas dopustil trestné činnosti uspěchaným uzavřením smluv s církvemi a náboženskými společnostmi o vyplacení finanční náhrady za nevydaný majetek, a proti Miroslavu Machiavelli Kalouskovi směřuje podezření, že vydáním dluhopisů církvím jim chtěl zajistit nevratnost náhrad i v případě, že by Ústavní soud ČR později zrušil zákon o majetkovém vypořádání státu s církvemi. Oba pánové se budou hájit tím, že jednali v souladu se zákonem, což jim policie nevyvrátí.
Citlivým místem zákona je finanční náhrada 59 miliard Kč za nevydaný majetek a závazek státu poskytovat církvím ještě řadu let příspěvek na krytí nákladů jejich činnosti. Zatímco při vydání hmotného majetku musí církve prokázat úřadům, že jim skutečně patřil ke dni 25. února 1948, v případě finanční náhrady je jistá jen částka, která je zřejmě notně předražená proti cenám, jež dostávali za nevydaný majetek restituenti. Nikdo nevyvrátil podezření odpůrců zákona, že výsledná výše náhrad je více nebo méně nadhodnocená, což znamená, že Petr Nečas & jeho skvadra pomohli církvím k neoprávněnému a nemravnému obohacení. Vyvinuli přitom nemalé úsilí, aby zákon protlačili legislativním procesem. Z trestněprávního hlediska by se možná dalo jejich jednání posuzovat jako vytváření podmínek pro připravovaný trestný čin. Ovšem završením legislativního procesu přenesli svou individuální odpovědnost na zákonodárce s vědomím, že parlamentní aritmetika jim umožní dosáhnout přijetí zákona.
Nevyplacení smluvně potvrzených náhrad by mohlo vést k arbitráži, jejíž výsledek by byl pro stát nejistý. V případě, že Ústavní soud ČR zruší zákon nebo aspoň jeho část, týkající se finančních náhrad, vznikne státu nedobytná škoda jako rozdíl mezi vyplacenými náhradami a tím, co by bylo církvím nově přiznáno. Teprve pak by asi bylo možné vyvodit proti režisérům tohoto nemravného ochuzování daňových poplatníků trestněprávní důsledky.
Na okraj uvádím, že krátce po schválení zákona o majetkovém vypořádání státu s církvemi dodala strana Věci veřejné do Poslanecké sněmovny novelu, jejímž přijetím by došlo k okleštění finančních výnosů církví proti původně uzákoněné výši. Věci veřejné se na začátku každého zasedání Poslanecké sněmovny dožadují zařazení novely do programu jednání. Jejich úsilí je marné. Koaliční strany shodně trvají na dovedení loupeže až do úplného konce a ČSSD jim neklade odpor. Média mlčí, veřejnost nic neví. Všichni politici jsou přece hříšníci a odpustky se jim mohou jednou hodit. Nemohou si tedy rozhněvat církve.
Na závěr skoroanekdotka: vystoupením v Radiožurnálu dne 22. dubna 2013 Miroslav Machiavelli Kalousek uplatnil své právo na svobodu projevu, čili jednal v souladu s platným právem. Nicméně zde dochází ke kolizi dvou právních přístupů: vyhrožováním Pavlu Zemanovi odsunem do Afgánistánu byla možná naplněna skutková podstata trestného činu vydírání. Je to malá ukázka toho, že i jednáním v souladu s platným právem lze vyvolat podezření ze spáchání trestného činu. Nejvyšší státní zástupce bude asi muset vydat sjednocující směrnici, kterou přikáže státním zástupcům, aby na případné další neodpovědné výroky ministra financí nereagovali, byť by se jim jevily jako trestné.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Názory, ParlamentniListy.cz
