Václav Žák v textu V Německu by prezident platil (Právo 3. 1. 2014 s. 6) uvádí s odkazem na jednoho německého soudce, že kdyby v Německu prezident nejmenoval navrženého kandidáta do funkce, pak by musel platit platovou ztrátu, kterou kandidát utrpěl. Pravda je jiná. V roce 1953 německý spolkový prezident Theodor Heuss odmítl vyhovět návrhu kancléře Konrada Adenauera jmenovat ministrem spravedlnosti Thomase Dehlera, který byl ministrem spravedlnosti v předchozí vládě. Důvodem byly rozdílné názory prezidenta a kandidáta na ministra na trest smrti. Žádnou náhradu neplatil. Kancléře a neúspěšného kandidáta nenapadlo ani něco tak nesmyslného žádat. Věděli, že právo jmenovat ministry přísluší z ústavy prezidentovi. Kancléř Adenauer předložil návrh jiný, který již prezident Heuss akceptoval.

Žák nelibě nese, že prezident Václav Klaus nejmenoval soudcem justičního čekatele Langra. I tomu by snad měl dle Žáka Václav Klaus platit platovou náhradu. Ovšem je zajímavé, že Žák neuvedl obdobný případ nejmenování právního čekatele státního zastupitelství státním zástupcem. V daném případě, kdy se neúspěšný uchazeč obrátil i na Ústavní soud, Ústavní soud uvedl, že získání pozice právního čekatele nezakládá nárok na jmenování státním zástupcem.