Hájek upozorňuje: „Ty, kdo se radují, že konečně se „zkorumpovaná třída politiků“ začíná bát, je nutno upozornit, že brzy se budou bát všichni a každý. Rozkrádání veřejných peněz je bezpochyby zločin.……Politicky se však využívá jen tehdy, je-li třeba převzít moc.“. Dříve sloužily třídnímu boji po únoru 1948 zvláštní Státní prokuratura a Státní soud, který 8. 6. 1950 odsoudil Miladu Horákovou, a ochraně nacistického státu zvláštní Lidový soudní dvůr 1934-45, kterému předsedal 1942-45 Roland Freisler. Nyní se ozývá volání po zřízení zvláštního korupčního státního zastupitelství a snad i soudu. Snahou je dosáhnout legalizace mimořádných postupů v trestním právu. Volá se po nekontrolovatelnosti, neodpovědnosti státního zastupitelství a jeho celkové nezávislosti na právu, jakou měly orgány policie a státního zastupitelství v jihoamerických vojensko-policejních režimech. A to je počátek zneužívání moci.

Ale nebezpečí korupce je v samém státním zastupitelství. Ústavní soud uvedl, že justice může podléhat personální korupci, proto prohlásil za neústavní opakované jmenování předsedů a místopředsedů soudů, aby touha po znovujmenování neměla korupční dopady. Ovšem působí komicky, když předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský se nechá opakovaně jmenovat a vůči jiným předsedům soudů Ústavní soud totéž jednání vidí jako možnou personální korupci.

Nicméně návrh nového zákona o státním zastupitelství z dílny Nejvyššího státního zastupitelství a ministra spravedlnosti za ANO prostředí personální korupce vytváří. Návrh chce zavést speciální korupční státní zastupitelství, které se má zabývat korupcí a bude dělat to, co nyní dělají státní zástupci na okresech a krajích, ale platy budou mít jeho státní zástupci Nejvyššího státního zastupitelství přes 125 000 Kč měsíčně. Více než ministr. Jeho šéfka bude mít plat 154 800 Kč měsíčně, když dnes má předseda vlády 155 400 Kč. Takové peníze stojí za to zalíbit se vedení státního zastupitelství a ministrovi spravedlnosti a dosáhnout umístění na korupční státní zastupitelství. Možnou cestou je na sebe upozornit v mediálně sledovaných případech s tím, že je daný státní zástupce ochoten jednat bez ohledu na řádný proces.

V kauze Rath přihrálo Nejvyšší státní zastupitelství věc nejprve nepříslušnému Krajskému státnímu zastupitelství v Ústí nad Labem, kde se na ni zviditelnila jeho tehdejší náměstkyně Lenka Bradáčová, byť nebyla dozorovou státní zástupkyní. Nechala ji formálně dozorovat svým dvěma kolegům, kteří nesli právní odpovědnost. Teprve po té, co sklidila mediální slávu, byla předána věc příslušnému Krajskému státnímu zastupitelství v Praze. U nás totiž platí, že příslušný je soud i státní zastupitelství podle místa, kde se stal trestný čin. A Lenku Bradáčovou i jiného státního zástupce z Ústí nad Labem by každý soudce středočeského Krajského soudu v Praze musel s obžalobou vyhodit, pokud by nechtěl popřít vlastní právní vzdělání. Ptejme se, zda věc neměla sloužit k vytvoření mediální slávy Lenky Bradáčové a tlaku na její jmenování vrchní státní zástupkyní v Praze? Konečně o její hospodské schůzce s Václavem Moravcem se již psalo. Mediální krytí má.