Tzv. migrační krize je stále zřetelněji a hlasitěji „odhalována“ a pojmenovávána jako plánovaná a řízená invaze bojeschopných a bojechtivých mladých mužů do Evropy, na hranicích mezi státy schengenského prostoru jsou zaváděny kontroly a stavěny vysoké ploty s ostnatým drátem (vzhledem k nedávným událostem ve španělské Ceutě je možná jen otázkou času, kdy budou „pod proudem“), přímořské země (především Itálie) odmítají přijmout lodě se „zachráněnými migranty“.

Lidé se pomalu probouzejí z Bruselem naordinovaného falešného snu o blahobytné, multikulturní a všeobecně se milující Evropě pod křídly Evropské unie. Je zřejmě jen otázkou času, kdy některé státy po vzoru Velké Británie vyhlásí referendum o vystoupení z EU. Lze jen doufat, že jejich „…exity“ budou úspěšnější než ten Spojeného království.

Stále více realistických politiků volá po zrušení sankcí a po dialogu s Ruskou federací.

Zatím poslední „těžkou ránu“ pokrokářům zasadil nedávný summit prezidentů Spojených států a Ruska v Helsinkách. Zde se sešli „nenáviděný“ prezident jinak „přátelských“ USA Donald Trump s „nenáviděným“ prezidentem „nepřátelské“ Ruské federace Vladimírem Putinem.

Pánbůh nás netrestej, oni spolu mluvili. Celé dvě hodiny a mezi čtyřma očima.
A následovala další „nehoráznost“. Donald Trump pozval Vladimíra Putina do Bílého domu.