Pozvání starosty města Tomáše Jirsy přijal ředitel Centra společenských studií Institutu Václava Klause Ladislav Jakl. Téma besedy, otázka „Přežije Západ naši generaci?“, bylo více než aktuální. Samozřejmě se před začátkem povídání našla chvilka pro seznámení hosta a prezidenta spolku První Pivní Extraliga v jedné osobě s provozem pivovaru.

Prvním a nezbytným krokem k zodpovězení otázky v nadpisu byla definice Západu. Západ, to je náš věk, naše civilizace. A je chyba ztotožňovat civilizaci či kulturu se zrovna panujícím aktuálním režimem. Západ byl Západem i tam, kde zrovna vládl Hitler nebo kam zrovna sahalo panství komunismu. Východ je Východem i v Severní, i v Jižní Koreji, i v Japonsku, i v Číně. Civilizace jsou definovány vztahem k individualitě. Ta západní, anticko-křesťanská principy římského práva, rodinou, desaterem. Tyto věci jsou uloženy hlouběji a přežijí lecjaké režimy. Ale nyní probíhající změny jsou právě více společenské než politické, jdou ke kořenům naší kultury a mají ambice je změnit, odříznout se od nich. Pak už byla odpověď nasnadě – „že nepřežije“.

A ze tří důvodů (pomineme-li spornost, jestli dnešní Západ je ještě tím západem z minulých staletí). Změny jsou dnes kvalitativní, nevratné a ničící samotný intimní soukromý svět každého z nás. Zadruhé se zrychlují. Akcelerace společenských změn je bláznivě urychlující se. Ne během dekád, ale už dnů. A za třetí: i v dobách hudrajících mrzutých dědků o tom, jak dřív bylo líp, byly starosti o „pokrok“ důvodné, změny ale bývaly dříve děje spíše přirozené, spontánní. Dnes jsou aktivně řízené institucemi, společnosti vnucovány, aniž by k nim sama dozrála.

Současný způsob veřejného života umožňuje vnášení zásadních prvků zvenčí, mimo mandát, mimo mechanismy demokracie. Žijeme v době po demokracii! Existují struktury nad demokracií, nad státem, instituce na státě nezávislé. Mezivládní a mimovládní, avšak nadané moci vynucovat si určité chování lidí. A dále justice. Odvíjí se podle pravidel svého vlastního soukolí, odtržena od práva, které je minimem morálky a výsledkem společenské shody. Soud je nad právo a klade precedenty mimo rámec zákonů. Rozhoduje o adopci homosexuály, ale společnost k tomu ještě nedospěla. Rozhodovací pravomoc je mimo zmocnění veřejnosti.