Třebaže byli tímto aktem dotčení adresáti de facto vládou zařazeni či klasifikováni jako občané druhé kategorie, když jim sama nedokázala nabídnout nic jiného, než aby si zakryli ústa a nos, a raději vůbec nevycházeli ze svých domovů. A to nemluvě o skutečnosti, že principiálně vzato, sám akt rozeslání roušek byl ve své podstatě téhož druhu, jako by vláda těžkým kuřákům rozeslala lehké cigarety s filtrem s tvrzením, že přece filtry v cigaretách ochrání jejich zdraví a životy. Anebo, jako by lidem závislým na heroinu rozeslala dávky methadonu, s tím, že přestanou být nebezpeční sobě i svému okolí.

Víceméně od jara nedokázala vláda nic jiného, než lidem nařizovat nošení roušek. Podíváme-li se ale dnes na statistiky počtů nových případů ve vybraných zemích, snadno zjistíme, že největší nárůst zaznamenávají právě ty země, které na jaře přijaly ta nejpřísnější opatření v nošení roušek: jmenovitě Francie, Izrael anebo právě naše země. Již na jaře na kontraproduktivnost takovýchto opatření upozorňovala například ekonomka Šichtařová. Izrael a Česká republika byly na jaře dávány světu za vzor, jak se rouškami vypořádat s koronavirem. Předseda Babiš dokonce šířil po světě v této věci své osvětové video. A dnes? Izrael zavádí drakonická opatření vůči svému obyvatelstvu, včetně de facto zákazu vycházení! A ministr Vojtěch vyhrožuje v obdobném duchu našemu obyvatelstvu s razantním přitvrzením stávajících opatření. Posedlost hygienou a strachem z infekcí ale přece byly typické rysy života nacistického Německa.