Tato pokleslá nadsázka zbavuje politiky přemýšlet nejen o politice, ale také o sobě samých. Vlastně to ale tolik nevadí, protože veřejnost je už dávno zvyklá, nejen po roce 1989, ale i v celých generacích tomuto stavu předcházejících, že profesionální, svým voličům v mezivolebním čase vzdálení hráči, příliš o svém poslání nepřemýšlejí. Jejich cílem není usilovat o uspokojování zájmů různých skupin občanů, ale zejména o předváděni se jako ti, kteří tak činí, i když vlastně v tomto ohledu činnými nejsou.

Zajímavěji se chovají političtí komentátoři a dokonce i zpravodajové o událostech, které se občanů dotýkají. Ti většino s ohledem na svůj obdiv k politickým stranám a jejich představitelům, a často i za vlčí halíř, předsudečně opakují to, o čem si myslí, že tomu konzumenti jejich sdělení budou věřit. Nejhorší zkušenost máme ale s politology, tj.studenty vědecky zkoumajícími politiku, kteří často soutěží se žurnalistikou nejen obsahově, ale i formálně. Snad je to tím, že rezignovali na obsah a metodologii svých studií a uvěřili tomu, že jsou autoritami, které analyzují výpovědi hříšníků, soudí je a dávají rozhřešení. Zlatým řezem jejich zejména verbálních výkonů je pak věštba, jakési ego projektované do budoucnosti, primitivněji řečeno, snaha věštit a vysvětlovat to, co se ještě nestalo a možná ani nestane.

Dnes je pro tento stav typické do úmoru opakované tvrzení, že existuje do budoucnosti promítaný „tandem Zeman – Babiš“, který podle jedněch ohrožuje demokracii v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, podle jiných dokonce i v Evropské unii a v Evropě nebo dokonce i ve Spojených státech. Ta trochu umírněnější část této specifické komunity naopak důvěřuje „spojenectví“ prezidenta s novým předsedou vlády, vidí v něm naději odpoutat se od zavedené kleptokracie, nahradit ideologicky řízenou administrativu a nahradit ji správou věcí, zejména věcí národohospodářských.

Nemusíme tyto krajní, extrémní až extremistické názory zatracovat, ale stačí, když si nebudeme hrát na znalce technologie politické moci a dobrého vládnutí a položíme si základní politologickou nebo z politické filosofie vycházející otázku: A co když je to jinak? Jen když se budeme ptát, zda spolupráce současného prezidenta a nového ministerského předsedy není jen iluzí, nebo zda tomu není právě naopak. Nemusí jít hned o boj o moc na život a na smrt,  ale předpokládejme, že Andrej Babiš a Miloš Zeman  zastupují zájmy různých a odlišných  zájmových skupin, brutálně řečeno „nevolených elit“, a že jejich konsensus je podmíněn prostorově a časově.