Paradoxně, mechanismus tak krásně fungující v případě vysokých technologií, se v případě trhu s potravinami značně zadrhává. Tedy alespoň v případě České republiky.

Jinde věci fungují. Například v Německu je průměrná mzda občanů o 67 tisíc (!) vyšší než u nás, ale i přesto jsou v tamních obchodech ceny základních potravin o 20% nižší než u nás, o jejich kvalitě ani nemluvě. Potom se nelze divit, že v peněženkách německých domácností zůstane po základních rodinných nákupech znatelně více prostředků pro útraty i úspory, které následně ženou celou tamní ekonomiku kupředu.

Průměrným českým rodinám nic takového nehrozí a ti chudší pak bohužel často dokonce podlehnou tlaku lichvářů. Vysoké ceny potravin jsou dány vysokou daní z přidané hodnoty, s pomocí které se "pravičák" Miroslav Kalousek pokouší zachránit neskutečnou díru v našem státním rozpočtu, na jejíž tvorbě se však ve své době sám znatelně podílel. V rámci pravidelných srovnávacích cen potravin, které již půl roku můžete sledovat na mých webových stránkách, jsme tak přišli i na to, že Němec ze svého běžného nákupu odvede státu o necelých 60% nižší daň, než český spotřebitel.

Jak však celou tu dobu upozorňuji, problém netkví jenom ve vysokých daních. Naše zákony jsou postaveny tak, že brání přirozené konkurenci na trhu s potravinami, malí a střední čeští podnikatelé jsou válcovaní několika málo potravinářskými "oligopoly", které s pomocí jednostranného cenového diktátu maximalizují svůj zisk na úkor běžných spotřebitelů.