Takové to ekonomické má-dáti dal. Když přispěji do rozpočtu, co mi to přinese. Souvisí to s celkovým trendem naší společnosti posuzovat vše jen přes peníze, vytrácí se jakékoliv etické hodnoty. Úspěch se měří jen penězi, majetkem, úspěch je jen ekonomický profit.

V tomto kontextu chápu rozdělení států EU na přátele koheze a přátel lepšího utrácení. První skupina 16-ti států jsou převážně čistí příjemci, tedy větší balík peněz pro kohezní politiku jim zaručuje "vyšší výnos" jejich vkladů do společného měšce. Druhá skupiny usiluje o snížení celkového objemu, tedy nižších vkladů a logicky jde především o státy čisté plátce. Zde musím říct, že česká schizofrenie, kterou prosazuje vládní koalice, tedy být v obou skupinách, mi připadá chorobná. Logické je pouze naše členství u přátel koheze, jak v tomto období, tak v plánovaném jsme vyjma Prahy čistými příjemci. Že by vláda byla tak krátkozraká a v rámci své zaslepené ideologie pod heslem "Méně Evropy" ohrozila možnost ČR čerpat z evropských fondů v letech 2014-2020, když ví, že ve státních rozpočtech nebude dostatek peněz na investice?

Vláda v České republice ukázala, kam vede politika pouhých škrtů, teď chce stejnou kůru aplikovat i na evropský rozpočet.

Nechci, aby Evropa dopadla podobně. Evropský rozpočet činí pouhé 1% všech rozpočtů čl. států a z něj jde 94% zpět do projektů v členských státech. Máme možnost z evropské úrovně podpořit ty aktivity, které povedou k růstu ke snížení nezaměstnanosti nebo přesahují možnosti jednotlivých států, jak je například dopravní spojení. Tento pohled na MFF je pohledem do budoucnosti, pouhé škrty přinesou okamžité úspory, v dlouhodobém horizontu se však vymstí.

Zuzana Brzobohatá, poslankyně Evropského parlamentu