Černý (KSČM): Víme vůbec, koho to v Mali budeme cvičit?

Dobré odpoledne vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, kolegové, zahraniční mise vždycky vzbudí trošičku pozornosti a já se přiznám, že většina těch misí, které jsme zatím tady probírali, byly mise pod hlavičkou Severoatlantické aliance. Velmi často dominantní roli hrály Spojené státy. A po zkušenostech z uplynulých let jsme k nim přistupovali velmi obezřetně a praxe prokázala, že jsme se nemýlili. Většina těch zásahů se opravdu příliš nevyvedla a byli jsme tedy nakloněni tomu, abychom spíš uvažovali o podpoře misí Evropské unie než těch, o kterých jsem se zmínil před chvílí. Tahle mohla patřit do kategorie misí, kde bychom možná docela rádi uvítali trošičku jinou iniciativu a byli bychom dokonce rádi, kdybychom mohli i zvednout ruku na podporu takového působení našich vojáků.

Ale zdá se, že to ani tentokrát nebude možné. Přístup i k téhle problematice se poměrně dramaticky vyvíjel, není úplně obvyklé, aby například výbor pro obranu, když zahajuje svoje jednání, měl předloženy dva tisky k jedné problematice. Ten jeden jsme tedy zavrhli a dali jsme přednost tomu čerstvějšímu - časově čerstvějšímu. Oba tisky nesly stejný název. Problém byl pouze v tom, že se zásadně změnil charakter činnosti našich jednotek tak, jak byl v těch tiscích popsán.

Kolegové, kteří hovořili přede mnou, už se o tom zmínili. Mise nese v názvu podtitul výcviková. Přitom je rozdělena do dvou rotací. Ta první - delší, devítiměsíční, která spadá prakticky na zbytek tohoto roku - se ale výcviku příliš týkat nebude. Naopak - ta kratší, šestiměsíční - tam už se možná bude i cvičit, jak tvrdí tady předkladatel tohoto tisku.

Při jednání výboru pro obranu jsme slyšeli zajímavé dělení. Prý jde o činnosti atraktivní a neatraktivní. To, co spadá do té delší rotace, to je devítiměsíční, tedy kdy budeme v podstatě podporovat někoho jiného, tak v tuto chvíli hovoříme prý o neatraktivní činnosti. Neslyšel jsem bohužel přesnější vymezení, možná pan ministerský předseda a ministr obrany v jedné osobě má lepší informace a třeba mě uvede do obrazu a vysvětlí mi, v čem spočívá ona neatraktivnost první rotace, kterou budou naši vojáci absolvovat v Mali.

Přesnější název pro celou tu misi by měl tedy znít: Mise poskytující ochranu silám přispěvatelských zemí a částečně i výcviková mise Evropské unie. My jsme vždycky zdůrazňovali, že pro to, abychom mohli uvažovat o podpoře vyslání našich vojáků, musí být přítomny tři atributy. Tím prvním je platné usnesení Rady bezpečnosti, tím druhým je legitimní požadavek, souhlas oficiálního představitele toho státu, kde mají naši vojáci působit, a tím třetím je pokud možno humanitární charakter působení našich jednotek.

Vezmu to postupně: Rada bezpečnosti se zabývala touto misí dvakrát. Dvakrát na sklonku loňského roku - v říjnu a v prosinci - to k nějakému závěru dospěla. Na základě žádosti Francie se měla zabývat touto misí i v lednu tohoto roku, to už ale k žádnému závěru jednoznačnému nedospěla. Žádná společná akce pod hlavičkou Rady bezpečnosti z toho tedy nevyplynula.

Ten druhý požadavek - aby nás někdo, kdo má opravdu mandát, požádal o působení našich vojáků v jeho zemi - ten je ještě trošičku víc zpochybněn. Pan premiér a současně ministr obrany, když nám tedy předkládal tu zprávu, tak hovořil o požadavcích malijské vlády. Trochu opomenul to, co se objevuje v předkládací zprávě, a tam je ještě slůvko "přechodné." Já jsem se na výboru pro obranu zeptal zástupce Ministerstva zahraničí, co to je ta přechodnost, jak je to s legitimitou oné údajně přechodné vlády či přechodného prezidenta, kdo nás to vlastně žádá o to, abychom někde působili, nebo požádal Francii a jejím prostřednictvím snad i nás.

Zástupce Ministerstva zahraničních věcí nejen že mi nevysvětlil, co je to za institut ona přechodnost, jestli ta vláda vzešla z voleb nebo jestli ji někdo dosadil nebo jestli se dosadila sama. Ale místo toho, aby mi odpověděl na otázku, jak je to s legitimností oné vlády či prezidenta, tak mě vyškolil, že v průběhu příštího roku odejdou naši vojáci z Afghánistánu a že by byl opravdu hřích nevyužít jejich zkušeností a nenasadit je někde jinde. Snad jen chybělo, aby dodal, že je škoda, že tam vysíláme jen kontingent do 50 lidí, že jich klidně můžeme vyslat třeba 500. Koneckonců nic není definitivní a možná se ty počty ještě časem budou měnit, takže ani v téhle věci nemusí být jednou provždy konec.

Je příznačné, že v předkládacím materiálu se v kapitole Humanitární pomoc - a to je to, ten třetí náš požadavek, abychom se alespoň trochu blížili k té humanitární pomoci - ta humanitární pomoc je definována docela zajímavým způsobem. V roce 2012 se Česká republika ve prospěch Mali podílela částkou 4 milióny a na letošní rok jsou zatím prý schváleny další 3 milióny. Je to opravdu zajímavá suma a v porovnání s celkovým nákladem na onu patnáctiměsíční misi, kdy za 15 měsíců zaplatíme minimálně 270 miliónů korun, z toho 35 každý rok, tak je to částka velmi, velmi neporovnatelná. Možná by opravdu stálo za úvahu uvažovat i do budoucna o tom, že budeme-li vysílat naše lidi, naše vojáky a budeme-li se snažit, aby ta jejich činnost byla smysluplná, tak že se poměr mezi tím, co bude zabezpečovat ona vojenská přítomnost, a poměr té vojenské a nevojenské části prostě trošku vyrovná.

Tyto nejasnosti nejsou zdaleka ale všechny, které provázejí vyslání našich vojáků do Mali. Nevíme například, v jakém stavu je malijská armáda. Marně jsem se ptal, jestli by mi někdo byl schopen říct, jak to v současné době s malijskou armádou vypadá. Přitom známe z nedávné minulosti případy, kdy jsme v jiných zemích, například v Afghánistánu dokázali vycvičit i vybavit vojáky jejich armády, kteří se okamžitě poté, co absolvovali alespoň základní výcvik, sebrali a skončili na druhé straně - zpravidla to je ta nehodná strana, ta, kterou my nepodporujeme. A proto se ptám, máme vůbec představu, koho budeme cvičit, v jakém stavu je současná malijská armáda? Nestane se nám totéž, co v minulosti jinde, že jsme vojáky v takové zemi vycvičili, dali jsme jim techniku do ruky, zbraně, a oni potom i s tou technikou a zbraněmi přešli na druhou stranu?

Když mluvím o druhé straně, v případě Mali je situace poněkud nepřehledná. Vím, že v předkládací zprávě se to po vzoru francouzského přístupu sjednotilo pod jedním všeobjímajícím názvem - jsou to prostě teroristé - a proti teroristům je třeba bojovat, ať to stojí, co to stojí, a radši se na nic neptejme. Jenže těch bojových uskupení, která se v Mali dnes angažují, je několik a obávám se, že napasovat ono klišé o terorismu na všechny při nejlepší vůli nepůjde.

Jediné, co pozitivně víme, je, že mají k dispozici sofistikované zbraně, a ještě je tam dovětek, že ty zbraně pravděpodobně patří nebo jsou pozůstatkem toho, co se odehrálo před rokem a něco v Libyi. Ano, z libyjské války pochází zřejmě většina sofistikovaných zbraní, kterými dnes disponují různé ozbrojené skupiny, proti kterým asi chceme vystupovat.

Nebudu pátrat po tom, kdo ty zbraně do Libye dostal a kdo je jejich výrobcem a distributorem. To bychom se asi dostali úplně někam jinam, než ve výčtu nejasností, které jsou s malijskou misí spojeny, bych mohl pokračovat, ale to rozhodně nemá smysl.

KSČM má pochopitelně zájem na tom, aby všude tam, kde se budou naši vojáci angažovat, šlo o - bytostně - šlo o zájmy České republiky. Obecné klišé, které tady přednesl pan ministr zahraničních věcí, že jde v Mali o bezpečnost České republiky, to lze pochopitelně v této poloze použít prakticky v jakémkoli koutu světa, pro jakýkoli případ. Nás tohle tvrzení prostě naprosto neuspokojuje. My bychom byli rádi, kdyby byl i v Africe klid, byli bychom rádi, kdyby nebylo vůbec třeba uvažovat o nějakém zásahu v této oblasti, ale obáváme se, že způsob, jaký zvolila Francie, způsob, jakým se k tomu hodlá přihlásit část mezinárodního společenství, se velmi podobá tomu, co jsme v uplynulých letech absolvovali na jiných místech světa, a výsledky jsou do dnešní chvíle opravdu tristní.