V dnešním tisku se Jan Fischer a Přemysl Sobotka nechali slyšet, že by Smetanovi v případě svého zvolení za prezidenta ČR nepodepsali milost. U Přemysla Sobotky je to zvláštní úkaz, který ukazuje rozpolcenost, ba schizofrenii ODS: jeden názor zastává exministr Jiří Pospíšil, jenž podal ve věci pana Smetany stížnost pro porušení zákona, aby bylo zvráceno odsouzení, jiný názor má patrně exministr Ivan Langer (politik ze Smetanovy Olomouce, manžel původní Smetanovy soudkyně) nebo Přemysl Sobotka.

V naší zemi vyhlížíme, kdy se konečně začne důsledně trestat korupce – například významné kauzy jako CASA, ProMoPro a další, o kterých třeba zatím ani nevíme. Občané jsou naštvaní postupem vládní garnitury a její snahou znesnadňovat práci orgánům činných v trestním řízení. O to paradoxnější je diskuse, kdo by dal a kdo nedal milost panu Smetanovi.

 Já, v případě, že bych byl zvolen prezidentem, bych mu ji bez mrknutí oka udělil, pokud by o ni stál.

 Český národ evidentně není národem revolucionářů, dlouho trvá, než se vyburcuje k tomu jít do ulic. Jsme spíše národem kritiků po hospůdkách, a proto mi je tykadlová reakce pana Smetany docela sympatická. Beru to jako způsob projevu názoru.

 Toto mohu prohlásit se vší zodpovědností, neboť i já jsem se stal terčem anonymního tykadlového útoku a trestní oznámení na nikoho podávat nehodlám.

 Protikandidáti, kteří by panu Smetanovi milost nepodepsali mají na svůj názor právo. Pak je ale nutné posoudit závažnost věcí, za které mají chodit lidé do vězení. Zaplníme věznice kreslíři tykadel a na korupčníky už nezbude místo?