Nový způsob daňové správy je sám o sobě složitý problém, vyvolávající celou řadu rizik. Současně se tento návrh zákona měl stát „nosičem“ podstatné části vládní daňové reformy, která měla být vrcholem snažení české pravice v této oblasti od r. 1993.

Od září se sněmovna trápila nad tímto zákonem, bohužel způsobem, který neodpovídal jeho významu. Daňová „kalouskiáda“ se zvrhla v nepřehledné podávání návrhů, při kterém se ani nedodržovaly lhůty na projednání, mnozí poslanci nakonec ani nevěděli, o čem pořádně hlasují. V některých chvílích to připomínalo známý román Louise Pergauda „Knoflíková válka“, ve kterém si dvě party kluků navzájem odřezávají knoflíky a tkaničky jako válečné trofeje.

Kromě zřízení jednotného inkasního místa zákon mění řadu dalších důležitých zákonů, ekonomických i sociálních. Sazba daně z příjmu fyzických osob ve výši 19 % v návaznosti na zrušení konceptu tzv. „superhrubé mzdy“ znamená, že průměrné efektivní zdanění práce se tímto krokem nezmění. Mění se ale nastavení této daně, včetně odvodů do veřejného pojištění. Odvod z úhrnu mezd je zastropován na čtyřicetiosminásobku průměrné mzdy (z celkového počtu zaměstnanců). Snížení sazby zdravotního pojistného u zaměstnavatele a přesun jeho platby na zaměstnance bez tlaku na zvýšení hrubých mezd znamená, že se jim sníží čistý příjem. U zdaňování příjmů právnických osob došlo k osvobození dividendových příjmů a dalších podílů na zisku. Dále jsou tu změny lineární sazby majetkových daní. Jedna sazba na velké i malé majetky je ovšem v rozporu s progresí prosazovanou KSČM.

Tahanice proběhla zejména kolem výčtu daňových výjimek a zdanění hazardu. Verze, která nakonec prošla sněmovnou, zachovala úlevy na stravenky a zároveň kupodivu na můj návrh současně ponechala tzv. zaměstnanecký paušál. Tím se alespoň částečně eliminují dopady na nižší příjmové kategorie. Pro tuto věc byli nakonec i někteří poslanci za Věci veřejné.