Sjezd ČSSD, pokud jde o personální obsazení vedení, mne nepřekvapil, trochu jiné to je s programovými východisky. Nakonec i fakt, že delegáti na doporučení nejužšího vedení zamítli návrh na zrušení tzv. bohumínského usnesení, jímž tato strana zakazuje sama sobě spolupráci s komunisty na vládní úrovni, o tom svědčí. Už v prvních reakcích na dotazy médií jsem konstatoval, že je to věcí ČSSD a KSČM se nebude ničeho doprošovat. Za tímto stanoviskem si stojím. Hlavním cílem naší strany nejsou samy o sobě jakékoli posty, naším cílem je dosáhnout díky hlasům našich voličů takového vlivu, abychom mohli lépe alespoň z větší části plnit náš volební program a reálně ovlivňovat politiku ve prospěch neprivilegovaných občanů. A takového vlivu lze dosáhnout i bez přímé účasti ve vládě. Vše záleží na tom, jaký bude výsledek voleb.

Koneckonců i ČSSD připouští, že nejreálnější je menšinová vláda ČSSD s podporou KSČM a na dotazy médií o tom, „co za to“, se dovolává na společný zájem porazit pravici, zejména ODS a TOP09, a na značnou programovou shodu. Předpokládám ale, že nikdo z vedení ČSSD nepočítá s tím, že by KSČM podpořila vládu ČSSD bez jakýchkoli garancí. Pro naši stranu bude při jakýchkoli jednáních o případné podpoře menšinové vlády tím hlavním zásadní shoda na programovém prohlášení vlády. Pokud by ČSSD začala ustupovat od některých důležitých prvků levicového programu, ať už jde o spravedlivější zdanění založené na solidaritě různých skupin ve společnosti, o sociální či jiná práva občanů, aktivní podporu zaměstnanosti apod., pak s žádnou automatickou podporou KSČM počítat nemůže.

A tady vidím trochu problém.  Musím konstatovat, že to, co představitelé ČSSD odpovídali na dotazy médií právě k otázce příští vlády, příliš velkou důvěru nebudí. Výmluvy na údajnou přetrvávající zatíženost KSČM minulostí, která se projevila na krajské úrovni, považuji za trapné. Vedení ČSSD, na rozdíl od některých méně informovaných občanů, dobře ví, že nedemokratické protesty proti společným koalicím KSČM a ČSSD nejsou výsledkem zatíženosti KSČM minulostí, ale účelovou kampaní, v jejímž pozadí stojí ti, kdo krajské volby prohráli. Čím dál tím víc je patrné, že tato kampaň je vedena podle modelu „kdo chce psa bít, hůl si najde“, i kdyby si ji měl vymyslet. Proto se také postupně vytrácí podpora těchto aktivit – účast několika jednotlivců až několika desítek lidí lze těžko považovat za „hlas lidu“, který se domáhá změny. Tento argument proto vnímám jako alibistickou výmluvu, která se ČSSD nyní prostě hodí. Koneckonců, v době, kdy ČSSD potřebovala i hlasy našich voličů například v prezidentských volbách, řada členů ČSSD mluvila o tom, že ono bohumínské usnesení je už vlastně mrtvé. Změnila se snad od té doby KSČM? Jsem si jist, že nikoli.