Děkuji, paní předsedkyně.
Pane premiére, členové vlády, paní a pánové, já bych mohl pokračovat v těch jednotlivostech, které tady můžeme říkat. Když jsme o tom posledně jednali, mluvil jsem o legalitě a legitimitě vládnutí. Dneska si dovolím připomenout, a už to začal pan premiér, že jistě formálně tato vláda získá důvěru Poslanecké sněmovny. Materiálně ji nemá, ve společnosti ji mít ani nebude.
Formální důvěra vlády se opírá o to, že 101, možná že 115 poslanců bude hlasovat podle zákona o jednacím řádu, že vyslovuje této vládě důvěru. Co se stane ve společnosti? Stane se jenom to, že její důvěra výrazně klesne, protože každý krok, který tato vláda dělá, dennodenně zvyšuje ono sociální napětí. Nezvyšuje ho Komunistická strana Čech a Moravy, nezvyšuje ho opozice v této Sněmovně, ale zvyšuje sociální napětí právě vláda, protože slova a činy jsou v příkrém rozporu s tím, co se odehrává v České republice.
Na jedné straně slyšíme, jak jsme na tom výborně v rámci Evropy, že nejsme nejhorší, a na druhé straně se propadáme čím dál hlouběji. Krize se samozřejmě v tržním mechanismu vyrovná v nabídce a poptávce na určité úrovni. Ta úroveň ale bude nižší, než byla úroveň loňského roku nebo než jsme nyní.
Děláte si legraci z toho, že se jedná o vyslovení nedůvěry. Říkáte, že je to inflační. Ano, je to jistě inflační způsob, jak projednávat některé věci. Ale copak jste někdy připustili debatu nad tématy, která tady přednesla opozice? Copak jste vůbec někdy připustili možnost diskutovat o tom, co opravdu hýbe českou společností? Vždyť se bojíte sami sebe. vy jste nebyli schopni otevřeně v této Sněmovně předstoupit před občany České republiky a dohadovat se o tom, co se ve skutečnosti odehrálo v jednotlivých korupčních kauzách. Vy jste nebyli schopni odpovědět lidem na to, jakým způsobem jste zanedbali dvanáct miliard korun na účtech ve Švýcarsku, které nám švýcarská strana nabízela. Vy jste nebyli schopni odpovědět na to, že jste utratili téměř půl miliardy na to, aby se nepostavilo v Ústřední vojenské nemocnici - promiňte mi - ani kolosta. Ale utratili jste peníze za projekty, které skončily tím, že občané zaplatili ze svých daní vaše avantýry, vaši neschopnost rozhodovat.
Vlastní projednávání bodů o té materiální důvěře občanů v politiku, občanů ve vládu jste nikdy nepřipustili. Vaše arogance moci je taková, která tady nebyla po celou dobu od roku 1993, abych nevzpomínal jiné období, než je existence České republiky.
Myslíte si alespoň vy, koaliční poslanci, kteří jste starostové nebo v obecních zastupitelstvech, že takovým způsobem byste vůbec mohli existovat ve svých obcích, že byste ještě mohli přijít - promiňte mi - do hospody ve své vesnici nebo ve městě, aby vám tam lidi rovnou nevynadali u toho piva? Ne, to si netroufnete. A můžete mi odpovědět vy, kteří máte stejné vzdělání jako já, vystudovali jste právnickou fakultu, jestli si myslíte, že jestliže začnete rozhodovat proti těm slibům, které jste dávali na náměstí v roce 2010 před volbami, a jestliže je vypovíte, přestanete o nich vůbec uvažovat, jestli vůbec ještě legitimně rozhodujete? Ono legitimní očekávání není otázka pouze ústavní. Ono legitimní rozhodování je otázka zásadního politického diskursu. A vy jste - promiňte mi - na to rezignovali okamžitě uzavřením koaliční smlouvy.
Víte, já bych mohl tady říkat své výhrady k politice současného prezidenta. Ale na jednu stranu musím uznat, že v roce 1997, když mu zkrachovaly všechny balíčky, když se mu rozpadla jeho vládní koalice, tak rezignoval a pokusil se znovu postavit politickou stranu. Alespoň tolik cti v těle měl, ale to vy nemáte. Vy jste schopni sedět na těch židlích, dokud vás z nich nevynesou. Copak to je v demokratické společnosti možné?! (Potlesk vlevo.)
Pane premiére, vy jste tady řekl, že vy máte lék na tu krizi. Váš lék je jenom točení se v kruhu. Vy jste, promiňte mi, v té tautologii, že vy máte pravdu, už tak přesvědčeni o své pravdě, že nejste schopni vnímat žádný podnět, který by vám říkal, že tento krok ještě více poškodí českou společnost. Vy prostě jste přesvědčeni, že máte pravdu a nechcete uznat, že taky jiný občan z těch 10,5 milionů občanů České republiky může mít ve svém názoru pravdu. Ale to je základní chyba v normální demokratické politice. Ověřte si ty své pravdy ve volební kampani, kterou teď povedete. Toho nejste schopni. Vy se totiž té volební kampaně bojíte. Vy nemáte ani tolik odvahy se postavit před občany na náměstí a obhajovat své pravdy. Vy se nebojíte tu pravdu obhajovat tady, když máte svých 115 hlasů. A vašich deset milionů lidí za vámi nestojí, pane premiére. A to je ta realita.
A dovolte mi na závěr, protože nechci brát slovo a témata jiným řečníkům v této Sněmovně, a říkám, že moje téma je dnes jenom materiální a formální důvěry, tak si dovolím říct jenom poznámku k vašemu projevu. Vy jste mluvil o důvěryhodnosti. Pane premiére, víte, důvěryhodnost mezi občany České republiky opravdu nemáte. Přijďte se podívat ke mně do kanceláří v pondělí, v jakýkoliv poslanecký den, a uvidíte, že to, co vám občas pustí váš sekretariát jako dopisy občanů je proti tomu opravdu jenom procházka růžovým sadem.
Děkuji vám. (Potlesk vlevo.)
Další projevy z 37. schůze PS PČR:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
_profil_top.jpg)
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PSP ČR
