Podle mého názoru jednou z příčin problémů je naprostá neschopnost široké politické reprezentace se shodnout na skutečně prorodinné koncepci. Nejde o nějakou lidoveckou třesničku na dortu, ale o klíčovou hospodářskou strategii naší země. KDU-ČSL sleduje téma rodiny a děti už mnoho let a zásadním způsobem inovuje jak svou definici rodiny (rodina je všude tam, kde jsou děti), tak svůj přístup k prioritám státu (demografické statistiky ohlašují konec státního rozpočtu).

Naše společnost má obrovské demografické zadlužení. Přitom je ze všech dostupných závěrů různých odborných komisí patrné, že jestli se porodnost u nás nezvýší a nezměníme propadající se demografickou křivku, veškeré snahy o důchodovou a zdravotnickou reformu ztroskotají! Je to pár čísel, dost výmluvných.

Máme jen dvě cesty. Zvýšená imigrace nebo zvýšená porodnost. Vsadíme-li na imigraci, bude to cesta velmi riskantní a nákladná. Imigrační politika sebou nese poměrně veliká rizika (kulturní a náboženské konflikty). Nejde totiž jen o náklady bezprostřední imigrace, nýbrž také o náklady sociální integrace. Jak ukazují zkušenosti západní Evropy, náklady na integraci mohou být velmi vysoké a často neúspěšné.