Tisková konference Sdružení nájemníků a Rady seniorů v pátek minulého týdne konečně připoutala pozornost alespoň části sdělovacích prostředků k problematice nákladů na bydlení u nemalé skupiny našich občanů, tedy k problému vyjádřeného jednoduchou větou: důchod některých našich seniorů je nižší, než požadované nájemné za přiměřený byt. Mnozí z nás o tom hovoříme už léta a zatím bez viditelné pozornosti.

Je vyslovován požadavek, aby byl urychleně vypracován zákon o sociálním bydlení, který by zajistil, aby si občané, tedy jistě nikoliv pouze důchodci, mohli zajistit s pomocí příspěvků od státu přiměřené bydlení. O text zákona ovšem není nouze. Sám jsem ve spolupráci s Radou seniorů takový zákon vypracoval a předložil, ale v ČSSD nevznikla nad ním shoda: části našich salónních ochránců práv se zdál můj text příliš pravicový, neboť jsem vyslovil názor, že by obce asi neměly přispívat na bydlení těm občanům, kteří mají vůči obci dluhy a nehodlají je splácet, a části našich starostů se naopak zdál zákon příliš levicový, neboť nespatřují žádný důvod pro to, aby obce měly povinnost zajišťovat někomu bydlení.

Ale o to teď nejde, neboť problém je v něčem zcela jiném: pokud existuje určitá shoda na tom, že by stát měl přispívat za určitých, zákonem daných,podmínek některým skupinám občanům na jejich přiměřené bydlení, vůbec tím není zodpovězena otázka, na jaké náklady by vlastně měl ten stát přispívat. Jinými slovy: příspěvek na nájem? Ale na jaký?