Průběh této akce podle mého názoru jen znovu prokázal zcela zjevnou nejednotu neparlamentních “iniciativ“ a organizací. Měl jsem toto přesvědčení již v říjnu na tzv. Festivalu protivládních sil na Karlově náměstí v Praze - nabyl jsem zde dojmu, že každá z těchto iniciativ chce vládu svrhnout zcela samostatně - a tentokráte to bylo více, než zřejmé.

Akce prý byla zastřešena organizací Stop vládě, ale kdo všechno je vlastně zastřešován a kdo se všechno na akcí podílel,  neví asi nikdo. Máme bojovníky za skutečnou, přímou, zdola, opravdovou a ještě bůhví jakou demokracii, máme výzvy z Holešovic, k vrácení státu, k přímé volbě …Pochybuji, že se v tom vyzná kvalifikovaný politolog, natož pak občan, kterému je toto vše, konec konců, určeno. Jistě, každý má právo se shromažďovat a organizovat s kým chce, ale pak je výsledek zřejmý: na „demonstraci“ za svržení vlády nebo dokonce na shromáždění lidu a národa přijde nakonec méně lidí, než na finále Davis  Cupu…

Na straně druhé ovšem je třeba si přiznat, že ti, kteří se neúčastnili, o nic nepřišli. Slyšeli by, jako již mnohokráte před tím, že vláda nemá legitimitu, že schvaluje zákony s přeběhlíky rozdílem jednoho hlasu, a že by měla odejít. No a?  Na tomto shromáždění ani nebylo předem deklarováno ani nešlo o nic, k čemu by bylo zapotřebí velkého množství lidí.  Pouhé veřejné sdělování obecně známých požadavků už netáhne.