Považuji za naprosto přirozené, že v regionu vedeme souboj o to, kdo bude a nebude jeho předsedou. Dokonce bych určitě nechtěl být ve straně, kde by byl tento demokratický proces nominace kandidátů nahrazen moudrými rozhodnutími někoho z centrály. Je dobře, že se v každém místním sdružení, v každé oblasti i regionu čas od času objeví někdo, kdo dosavadního předsedu vyzve na souboj, aby si nemyslel, že to má - třeba za minulé zásluhy - napořád.

Za velmi nešťastné ale považuji, když se taková diskuse místo na stranických setkáních vede veřejně. To není schovávání problémů. Není to postoj, který by zpochybňoval demokratičnost strany, jak v uplynulých týdnech zaznělo v několika silných prohlášeních. Naopak - je naprosto normální, že se špinavé prádlo pere doma a ne na veřejnosti. Je normální se doslova pohádat, ale když jednou diskuse skončí a hlasování rozhodne, je stejně normální přijmout většinový názor za svůj, akceptovat ho, postavit se za něj, prosazovat ho, nebo se vůči němu alespoň nevymezovat. Svolávání tiskových konferencí kvůli prezentaci svých vnitrostranických názorů je sice zajímavé pro média, která z konfliktů žijí a bez nich skomírají, jenže straně - společným myšlenkám, kvůli nimž se lidé do strany sdružili - to nic pozitivního nepřináší. Možná se Petr Tluchoř tuto formu vnitrostranické práce naučil od Kristýny Kočí, jen mi je divné, že by si nevšiml, do jak podivné situace tento zdánlivě demokratický postup celé Věci veřejné zavedl.