Výmluvy typu, že ratifikace by byla problém, protože by to nepodepsal dosluhující president jsou nesmyslné. Smlouva je konstruována jako mezivládní a vstoupí v platnost po ratifikaci 12 zeměmi.
Pokud by to český hradní pán nechtěl podepsat, stačí počkat do začátku března 2013 a pak už jeho podpis nebude zapotřebí. Je to tedy čistá nevůle hlavní vládní strany ODS, která se rozhodla bojkotovat Evropu. Dobře z celé věci nevychází ani druhá důležitá vládní strana a to TOP 09. Sice se tváří proevropsky, ale pro podepsání smlouvy o fiskální stabilitě není připravena nic udělat – hlavně aby se nerozhoupala vládní bárka. Příklad slovenské pravicové vlády, které na EU dojela je jim mementem a církevní restituce jsou zjevně důležitější prioritou než budoucnost země.
Česká republika se dostala v této věci do zvláštního spojenectví se Spojeným královstvím. O co jde Spojenému království je celkem jasné. Brusel chtěl regulovat londýnskou City, případně i zavést daň z finančních transakcí v celé EU. Podle předběžných odhadů by 50-60 % této daně bylo vybráno v City. Britská vláda se rozhodla hájit zájmy finančního sektoru, který je pro zemi důležitý a obětovat zájmy britského zpracovatelského průmyslu, který je relativně slabý. Tento postoj se nám nemusí líbit, ale má vnitřní logiku a také jistou racionalitu. To musím připustit. Postoj české vlády ovšem žádnou racionalitu nemá. Česká republika je závislá na výkonu zpracovatelského průmyslu, který exportuje primárně do EU. Jinými slovy fatálně potřebuje jednotný trh EU. Ten je pro nás ze všeho nejdůležitější, dokonce ještě více než evropské fondy, které současná vláda čerpá zoufale špatně. A tudíž je v národním zájmu podepsat smlouvu o fiskální zodpovědnosti.
Zde je ovšem třeba říci jedno. Tato smlouva přes svůj název není o fiskální zodpovědnosti. To je tam sice napsáno, země by měly zavést dluhovou brzdu, radu fiskální zodpovědnosti a snížit běžné deficity veřejných financí pod 0,5% HDP strukturálního deficitu ročně, pod veřejný dluh je větší než 60% HDP a pod 1% ročně pokud je pod 60% HDP. Signatářské země by měly tyto cíle splnit. Nicméně, v Evropském parlamentu simultánně leží obdobný návrh známý pod jménem „two pack“, který zavádí podobná pravidla pro celou eurozónu. Nepochybně bude tlak, aby tato pravidla přijaly i země neplatící eurem. Tedy pravidla o fiskální zodpovědnosti budeme muset Česká republika, dříve či později stejně přijmout. Nečasova vláda navíc tvrdí, že stejná pravidla chce zavést „jakoby náhodou“ sama od sebe.
Ponechme stranou, jak jsou tato pravidla rozumná. Dluhová brzda a rada fiskální zodpovědnosti nepochybně ano, a pro ČR nepředstavují žádný problém. Strukturální deficity ve výši do 1% (pro ČR) mohou být v době krize docela svazující. Navíc pro řadu signatářů je jejich splnění v dohledné době naprosto nerealistické. První to přiznal španělský pravicový premiér Rachoy, který týden po podpisu, a pár měsíců po naprosto lživé předvolební kampani, kde tvrdil, že významné úspory nejsou zapotřebí, nakonec přiznal, že Španělsko plnit nebude.
Může tedy vzniknout otázka proč podepisovat takovou smlouvu, která není příliš chytrá a kterou řada signatářských zemí stejně nebude plnit?! Přesto všechno má smysl tuto smlouvu podepsat. Tato smlouva je totiž především přihlášení k dalšímu prohlubování evropské integrace, přihlášení k nelehké debatě o budoucnosti eurozóny a EU jako takové. Eurozóna i EU je v současné době nepochybně v největší krizi od svého vzniku. Je docela možné, že některé okrajové země vypadnou z eurozóny. Je docela pravděpodobné, že řada evropských zemí bude i v rámci stávající EU marginalizována, stanou se druhořadými, případně i třetiřadými členy Evropské unie. Toto nebezpečí je velmi reálné pro země jako jsou Řecko, Maďarsko, Portugalsko, Irsko, Rumunsko, Bulharsko a také baltské země. Důvody pro marginalizace jsou, jak ekonomické, tak i politické. Nicméně všechny výše zmíněné země mají alespoň tak zodpovědné elity, které se snaží o to, aby k této marginalizaci nedošlo, dělají všechno proto, aby zůstaly v hlavním proudu evropské integrace. Dobře chápou, že v EU27 se dnes hraje hra na Černého Petra a tyto země nechtějí být Černým Petrem, černými Petry. Jinak je tomu v České republice, premiér Nečas jako by nepochopil pravidla hry na Černého Petra, a sám se za Černého Petra přihlásil. Bylo by dobré, kdyby mu někdo z NERVu vysvětlil pravidla hry Černý Petr…
Česká vláda by měla okamžitě změnit svůj postoj a smlouvu o fiskální zodpovědnosti podepsat. Měla by to udělat nejméně ze dvou důvodů: zásadní geopolitického a přízemního ekonomického. Ten geopolitický důvod je v tom, že pro Českou republiku není přijatelná alternativa k fungující EU. Naším zájmem je fungující EU, která jediná může překonat naše historické negativní zkušenosti s egoismem velmocí. Kritici EU nedali na stůl alternativní variantu začlenění České republiky do světové politické a ekonomické integrace. Pokud tedy nemají alternativu, neměli by aktivně škodit snahám o evropskou integraci. Nu a ten ekonomický je v tom, že naše zem potřebuje zoufale jednotný evropský trh a pokud se bude česká vláda chovat ještě nějakou dobu jako ta Nečasova, tak bude zakrátko na jeho okraji. A to ani nemluvím o evropských fondech. Nečasova vláda není schopna zajistit jejich řádné čerpání a Brusel, kterému plivla do obličeje, udělá jednoduchou věc: bude požadovat důsledné plnění všech pravidel. A tak se nejspíše stane, že sice projekty budou proplaceny z českého státního rozpočtu, ale nebudou proplaceny z rozpočtu EU. Nečasova vláda pak zanechá té další dodatečný dluh ve výši nejméně 50-100 mld. Kč. Svérázný příspěvek k fiskální zodpovědnosti.
Psali jsme:
.jpg&id=2756)
Ing. Jan Mládek, CSc.
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
