Výmluvy typu, že ratifikace by byla problém, protože by to nepodepsal dosluhující president jsou nesmyslné. Smlouva je konstruována jako mezivládní a vstoupí v platnost po ratifikaci 12 zeměmi.

Pokud by to český hradní pán nechtěl podepsat, stačí počkat do začátku března 2013 a pak už jeho podpis nebude zapotřebí. Je to tedy čistá nevůle hlavní vládní strany ODS, která se rozhodla bojkotovat Evropu. Dobře z celé věci nevychází ani druhá důležitá vládní strana a to TOP 09. Sice se tváří proevropsky, ale pro podepsání smlouvy o fiskální stabilitě není připravena nic udělat – hlavně aby se nerozhoupala vládní bárka. Příklad slovenské pravicové vlády, které na EU dojela je jim mementem a církevní restituce jsou zjevně důležitější prioritou než budoucnost země.

Česká republika se dostala v této věci do zvláštního spojenectví se Spojeným královstvím. O co jde Spojenému království je celkem jasné. Brusel chtěl regulovat londýnskou City, případně i zavést daň z finančních transakcí v celé EU. Podle předběžných odhadů by 50-60 % této daně bylo vybráno v City. Britská vláda se rozhodla hájit zájmy finančního sektoru, který je pro zemi důležitý a obětovat zájmy britského zpracovatelského průmyslu, který je relativně slabý. Tento postoj se nám nemusí líbit, ale má vnitřní logiku a také jistou racionalitu. To musím připustit. Postoj české vlády ovšem žádnou racionalitu nemá. Česká republika je závislá na výkonu zpracovatelského průmyslu, který exportuje primárně do EU. Jinými slovy fatálně potřebuje jednotný trh EU. Ten je pro nás ze všeho nejdůležitější, dokonce ještě více než evropské fondy, které současná vláda čerpá zoufale špatně. A tudíž je v národním zájmu podepsat smlouvu o fiskální zodpovědnosti.