Poslední novoroční projev V. Klause, coby prezidenta republiky, byl zřejmě nejlidštějším a nejstřízlivějším z jeho deseti novoročních projevů. Snad poprvé za dobu svého prezidentství V. Klaus vystoupil s poselstvím majícím parametry státníka. Bylo by jistě velmi žádoucí, aby takto smířlivým tónem vystupoval také v předchozích deseti letech. 

Prezident mluvil o nestabilní vládě a negativistické opozici. Opomněl pochopitelně říci, že před dva a půl rokem plně podpořil vládní program a základní politické cíle Nečasovy vlády. V. Klaus měl přitom dostatek informací o tom, kdo jsou a jaké zájmy reprezentují například Věci veřejné. Jeho politická zkušenost mu měla napovědět, jak jejich vládní angažmá poznamená českou politiku a politickou kulturu v zemi. V. Klaus také musel vědět, že uplatnění záměrů Nečasovy vlády přivede široké vrstvy občanů z nízkopříjmových a středních vrstev do tíživé sociální situace.

Prezident prakticky vůbec ve svém projevu nezmínil morální marasmus a korupčnost, která gradovala v posledních letech, tedy za vlády strany, kterou před více než dvaceti lety vytvořil. Možná, že je to výrazem jeho úplné rezignace na řešení této skutečnosti.