Vážená paní předsedkyně, vážená vládo, dámy a pánové, musím říci, že tento projekt musel být - u tohoto projektu muselo být - každému jasné na jeho začátku, jak skončí. Nebylo k tomu potřeba velké předvídavosti a myslím, že bychom měli napnout všechno úsilí k tomu, aby také rychle skončil. 

 

Nedávno jsem se ženou po pár letech navštívil na několik dnů Londýn. Londýnští přátelé mi půjčili dvě karty na městskou hromadnou dopravu - jakési londýnské Opencard - jak jsem zjistil, zcela funkční a ve vztahu k uživateli zcela korektní. Žádná paušální platba placená uživatelem měsíčně jako je tomu u nás. Ze své kreditní karty jsem každou kartu, tedy již zmíněný londýnský Opencard, ale fungující, nabil kreditem dvacet liber a začal jsem vesele jezdit po městě. Říkal jsem si, čím to asi je, že tam to funguje a u nás ne. Je to neumětelství, chamtivost nenasytných zájmových skupin kolem politiky a politiků a politiků samotných a nebo proč to u nás vlastně nejde? 

 

Také u zrodu sKaret byla v zásadě rozumná myšlenka. Já jsem uplatnění této myšlenky viděl na městském úřadu, viděl jsem ji fungovat v praxi, něco podobného na Městském úřadu v Litvínově někdy před třemi čtyřmi lety. Šlo o to zajistit, aby sociální dávky nebyly čerpány v rozporu s jejich určením, tedy marnotratně. Tedy jinak řečeno, aby nebyly zneužívány a nekončily například v hracích automatech. Cílově mělo u tohoto projektu jít o 900 tisíc lidí. A že to dopadlo jinak? No, na neumětelství už v tomto případě nevěřím, když se probírám někdejšími argumenty, proč vlastně uplatnit sKarty. Já je připomenu, protože tady byly shrnuty v poněkud jiné podobě. 

 

Za prvé se mělo jednat o identifikační funkci. Občan se touto kartou měl prokazovat ve styku s úřadem práce. V praxi ale na úřadech práce chtějí občanský průkaz. Samotná sKarta jim nestačí. Tak k čemu vlastně ta karta je? 

 

Za druhé funkce platební karty. Peníze může občan vybrat z bankomatu nebo platit v obchodě. Česká spořitelna má nejhustší síť bankomatů v celé republice ze všech bank, ale obcí - má jich třináctset - ale obcí je přes šest tisíc. Když někdo bude chtít, bude dostávat peníze na účet v bance, nemají-li lidé účet, tak to bude horší. Dostávali-li lidé dosud peníze složenkou, budou si muset zajet autobusem či vlakem k bankomatu. Samozřejmě jim to zvyšuje náklady, platí nemalé jízdné. A nebo pokud jedou autem, tak platí za benzín. Uvědomme si, o jakou skupinu lidí se jedná - důchodci, nezaměstnaní, zdravotně postižení. Takže zrovna ne ti lidé s vysokými příjmy, často jsou to lidé, kteří musí počítat každou desetikorunu, někdy často i každou korunu. Doufat, že nebude komplikace u této funkce, u té platební funkce, je nemístný optimismus. 

 

Třetí funkce - omezovací funkce. No, tady už jsem naznačil, o co šlo, aby významná část těch, kteří pobírají sociální dávky, je nepromarnila například v hracích automatech. To je bohulibý účel, ale zajdou-li si tito lidé pěkně na svůj účet do banky, vyberou si peníze v hotovosti, no a pak si můžou jenom zaběhnout je prohrát do heren k hracím automatům. 

 

Takže vlastně asi šlo o něco jiného, nežli o tyto funkce - údajné funkce sKaret. Jak jsem jen velmi rychle ukázal a velmi zjednodušeně, je možné tyto funkce velmi jednoduše obejít. Pro Českou spořitelnu je to určitě hezký byznys. Já bych chtěl vidět, že by se její mateřská banka Erste Bank v Rakousku pustila do podobného byznysu. Chtěl bych to opravdu vidět, protože tento byznys je na hranici etického podnikání. U zavedeného bankovního a seriózního bankovního úřadu - seriózního bankovního ústavu - se seriózními manažery, za který Českou spořitelnu pokládám já i většina veřejnosti, bych to prostě nečekal. 

 

Ale samozřejmě jde o byznys. Na svých účtech bude Česká spořitelna pár dní disponovat miliardami korun finančních prostředků, které půjdou postupně k občanu. Část peněz k nim půjde rychleji, část pomaleji, určitě nebudou vyčerpány první den tyto miliardy, co na účet České spořitelny od státu přijdou. Celá záležitost sKaret je typickým projektem této vlády, kdy dochází k privatizaci do té doby dobře fungující veřejné služby. A přeborníci v tom jsou bývalí šéfové Ministerstva práce a sociálních věcí, bývalý ministr Drábek a jeho první náměstek Šiška. Po chaosu, neopakovatelném chaosu, který oba způsobili v loňském roce na do té doby dobře fungujících úřadech práce, se toto duo pustilo do dalšího dobrodružství - sKaret. A se stejnými, v podstatě tragickými výsledky. 

 

Po obvinění náměstka Šišky - tohoto významného exponenta strany TOP 09 - policií, s panem Šiškou je připravován soud, aniž by měl někdo obavy o ovlivňování svědků či útěk tohoto výtečného muže na konec světa, na rozdíl od Davida Ratha, který dnes slaví první rok svého pobytu ve vyšetřovací vazbě. Zajímavý rozdíl v přístupu orgánů státní moci k oběma obviněným. Vzhledem k tomu, že se tady může jednat v případě pana Šišky o škody v řádech desítek nebo dokonce stovek miliónů korun tak, jak vyplývají z uplatnění a ukončení tohoto projektu. Pan Drábek byl i se svými nestoudnými plány nucený již před časem odejít z Ministerstva práce a sociálních věcí, na kterém způsobil velkou rotyku, a nebude vůbec snadné po něm provést úklid. Zanechal nám svůj nezdárný a zcela zprofanovaný projekt. České spořitelně hrozí bezprostředně ztráta ve výši 300 miliónů korun za zmařenou investici.