V úterý odpoledne, a musím dodat, že celý den mírně poprchává, se vracíme do Kongresu - nejprve na setkání se skupinou kongresmanů ze Sněmovny reprezentantů v čele s whipem (něco jako předsedou klubu) republikánů Kevinem McCarthym, kterým oplácím jejich červencovou návštěvu na Pražském hradě. Až překvapivě si vzpomínají na naprosté detaily naší tehdejší diskuse.

Posledním bodem mého krátkého washingtonského pobytu je setkání nejdůležitější - s dnešní druhou osobou Ameriky, s republikánským předsedou Sněmovny reprezentantů Johnem Boehnerem, který se před nedávnem zasloužil o podpis dohody s prezidentem Obamou o výši amerického státního dluhu. Je to výrazná osobnost současné americké politiky, rozhodný a sebevědomý člověk. Je si dobře vědom České republiky, našich mimořádně dobrých vztahů s USA, ví i to, že nemáme euro. Krize eurozóny - ale vlastně jako každého v Americe - ho velmi zajímá.

Po skončení tohoto setkání jedeme na letiště a přelétáme do New Yorku, což trvá - respektive by trvat mělo - necelou hodinu. Díky stovkám vládních speciálů přeplněné newyorské letiště nepřijímá, a proto nejprve se spuštěnými motory, a potom s vypnutými, čekáme. Díky tomu se délka letu prodlužuje na dvojnásobek.

Opět stejný hotel na 44. ulici mezi 1. a 2. avenue a stejný pokoj ve 39. patře jako v loňském roce, s obrovskou výhodou těsné blízkosti budovy OSN a s nemenší výhodou výhledu na newyorské mrakodrapy, které jsou tak blízko, že se na ně skoro dá sáhnout. Magická krása a síla New Yorku je zcela mimořádná a zasáhne člověka pokaždé, když sem přijede. Jsem „městský" člověk a dovedl bych si představit tady žít. Ta směsice všeho možného i nemožného, ten - 24 hodin denně trvající - nepřetržitý tok lidí a aut, ta bezmezná apoteóza svobody a různorodosti, ten intelektuální potenciál - to všechno je unikátní. Není to s ničím srovnatelné