Po odchodu Alexandra Vondry z kruhu spolupracovníků Václava Havla jsme však byli svědky nebývalého názorového veletoče. Vondra začal stále více obdivovat úspěšné podnikatele a naslouchat jejich zájmům. Jeho rozhodný příklon k ODS, o které již bylo v době jeho vstupu do modré strany (prosinec 2006) známo leccos z jejího pojetí politické kultury a prostředků mocenského boje, jeho důvěryhodnosti bývalého disidenta nepřidal. Pak přišlo pochlebování prezidentovi Klausovi a snaha zavděčit se Pavlovi Bémovi. Cílem bylo získat podporu pražské ODS, které mělo dopomoci k získání postu místopředsedy strany. Jedním z aspektů této snahy získat si bémovskou kliku bylo jmenování Rudolfa Blažka do funkce svého náměstka pro vyzbrojování (od 1. 3. 2011) na ministerstvu obrany. Připomeňme, že Blažkova přitažlivost po Bémově kauze s Janouškem rychle vyprchala a on sám je nyní krátce před svým odvoláním, protože dodnes nezískal bezpečnostní prověrku pro svou funkci (takže práci museli po celou dobu funkce za něj vykonávat jeho prověření podřízení). Tato okolnost je pro Vondru vítanou záminkou pro odvolání náměstka, jehož politický přínos pominul.

Nejpozději od medialiazace kauzy ProMoPro, kdy se Alexandr Vondra zachoval všelijak, jen ne jako „odvážnej chlap“ musí být všem jasno. Vláda rozpočtové odpovědnosti v čele s ODS má v ministrovi obrany jednoho z místopředsedů strany, který očividně nikdy rozpočtově odpovědný nebyl. Pokrytectví, se kterým se vykrucuje z odpovědnosti za předražené služby by v západní demokracii politicky nepřežil nikdo.