Vážená vládo, vážené kolegyně, vážení kolegové, přeji hezký podvečer. Svou podporou návrhu pana předsedy klubu ODS dali zejména poslanci z koalice najevo, že jim nevadí projednávání v takto nezvyklé a pokročilé době. Moje vůle to nebyla.

Bohužel dané téma týkající se církevních restitucí je značně složité a má mnoho vrstev. A tak mi snad odpustíte, když i já se k tomu vyjádřím trošku šířeji, než je u mne zvykem. Myslím si, že toto téma si to zaslouží. Abych vás nenudil, slibuji, že se pokusím na daný problém pohlédnout trošku z jiného úhlu, než takto činili jiní vážení kolegové, a snad se mi podaří některé kolegy přinutit aspoň k malému zamyšlení. Nechci tady zase opakovat již mnohokrát vyslovené argumenty o tom, že celková částka kompenzací bude představovat více než 150 mld. korun, že tento návrh s takto obrovskou částkou přichází v době, kdy nezaměstnanost trhá rekordy, v době, kdy stovky tisíc lidí jsou v evidenci nezaměstnaných, kdy další stovky tisíc lidí z této evidence vypadly a živoří na sociálních dávkách, že tento návrh přichází v době, kdy chybí prostředky na podporu vzdělávání, v době, kdy se propouští i policisté, protože stát nemá na jejich platy, že je to v době, kdy realizovaná a připravovaná různá vládní a sociální opatření postihují především střední vrstvy, důchodce, zdravotně postižené, rodiny s dětmi, studenty.

Nechci tady opakovat, že bylo velice nemoudré, aby do komise, která připravovala takto závažnou normu, nebyl přizván žádný reprezentant opozice a dokonce ani zástupce Asociace krajů České republiky, že nebylo realizováno ani jediné jednání mezi vládními stranami a opozicí na takto důležité téma, které vyžaduje obrovské výdaje ze státního rozpočtu a zatěžuje budoucí generace po velmi dlouhé období 30 let. Nechci tady opakovat. Většina rozumných lidí v této zemi vidí, že tento návrh je nespravedlivý. Není dostatečně promyšlený a není vůbec jasné, jaký objem majetku by měl být převeden. Na toto vše se tedy ptát nechci, protože tuším, že oči i uši některých zde přítomných jsou pravděpodobně zaslepené touhou po tomto velkém majetkovém převodu a žádnou pravdivou odpověď bych se pravděpodobně ani nedozvěděl. Naopak, sám jsem se snažil pochopit, zdali náhodou nemá alespoň v něčem předkladatel pravdu.

Protože je jedním z největších budoucích příjemců převáděných majetků a financí katolická církev, proto jsem navštívil několik katolických far a dlouze jsem diskutoval s některými církevními představiteli. Možná vás všechny překvapím, ale navštívil jsem je, protože jsem přesvědčen, že církve a náboženské společnosti mohou mít svou velice důležitou roli a mohou pomoci zlepšení nepěkného stavu naší společnosti, mohou mít důležitou pozitivní roli ve společnosti, ve které se stává postupně lež, přetvářka a sobectví základní normou, ve společnosti, kde se množí kriminalita, drogy a tak dále. Osobně bych si proto přál, aby vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi bylo už konečně dořešeno, a tím definitivně skončilo, aby byla provedena takzvaná restituční tečka.

Obávám se však, že předložený návrh zákona, který by byl přijat bez patřičné politické a společenské dohody, může naopak přinést těmto církvím a náboženským společnostem spíše více dalších problémů než užitku. Po prostudování předloženého návrhu mám totiž vážnou obavu o budoucí společenské postavení církví, zda naopak díky urputné snaze o získání majetku nedojde také ke ztrátě zbytku respektu a úcty. Obávám se, že získáním hmotných statků a peněz mohou církve na druhou stranu ztratit zbytek svých věřících a příznivců, například mezi léty 1991 až 2000 došlo k poklesu o 30 % těchto věřících a tento trend dále pokračuje.