Šlégr: Země je v rukou temných struktur, které to s vládou umí

Proč by měla tato vláda odejít? Protože žije ze lží a podvodů. Protože pohrdá hodnotami právního státu. Pravice voličům slibovala snižování státního dluhu a zrychlení hospodářského růstu, ale místo toho státní dluh rekordně roste a ekonomika začala zpomalovat od chvíle, kdy se první pravicová vláda ujala moci. Když pak nastoupila ta Nečasova, převzala prakticky všechny recepty po vládě Topolánkově, jen musí dělat víc záchranných opatření, jak se jí to hroutí pod rukama.

Ano, vláda si zahrává s budoucností České republiky vršením nesplatitelných dluhů, ale kritiku této oblasti ponechám povolanějším. Je to sice zlé, ale možná nikoliv to nejhorší. Děsivější je, jak si zahrává s budoucností, která spočívá v naší mladé generaci.

Vynechám kritiku na parodii školské reformy ministra Josefa Dobeše, jejíž sláva dolehla až do Bruselu jako poslední argument pro to, že evropské peníze do rukou této české vlády opravdu nepatří. Ale chtěl bych obrátit pozornost mimo školu. Velice nebezpečná je vysoká úroveň kriminality mládeže a narůstá zejména brutalita násilných činů.

Něco jistě přinesla doba. Sociologové a kriminologové upozorňují na důsledky roztříštěné společnosti, kdy si kluka nebo mládence nikdo nevšimne, na nudu prázdného života bez podnětů, a samozřejmě na kulturu marginalizovaných sídlišť a na citovou vyprahlost generace, která zná jen počítačové střílečky a herní automaty. Ale to přece není shůry dáno, není to něco, před čím není úniku. Dokonce se ví, co je velice efektivní prevencí kriminality, že se to dá takříkajíc koupit - jsou to peníze investované do rozumněji tráveného volného času mladých lidí. Ví se to, ale nedělá. V Česku tak vidíme dva trendy – kriminalita roste a příspěvky na sport a další formy volnočasové péče o mládež klesají.

Evropská síť prevence kriminality (European Crime Prevention Network - EUCPN) letos představila výsledky nejnovějšího výzkumu na téma vlivu sportovních, poznávacích a uměleckých aktivit na prevenci zločinnosti dětí a mládeže. Znovu jednoznačně ukazují, jak tato forma prevence kriminality funguje. Třeba tím, že děti, které jsou pod dohledem trenéra nebo vedoucího, mají nějaký cíl. Jsou povzbuzovány výsledky v soutěžích a touhou posunout se v pořadí mezi soupeři, a tak mají méně času na bezcílné potloukání po ulicích. Jsou také odolnější vůči dotírání dealerů s drogami a nemají zájem o prostředí kriminálních part.

Jistěže je to taky o penězích. Můžeme si vlastně vybrat, jestli vytvoříme podmínky pro podporu sportu a poskytneme určité prostředky na to, aby parta mladých silných kluků z předměstského hokejového oddílu dostala hokejové chrániče, trenéra a přístup k ledu, nebo zda tyhle kluky necháme protloukat životem bez motivace a usměrnění a potom dáme stejné nebo mnohem větší peníze na rozšiřování věznic. A na pomůcky policejních těžkooděnců, aby si vynucovali alespoň chvilkové zdání pořádku.

Studie ukazuje jednoduché vztahy.

Problém příležitostí - mladiství jsou snáze zataženi do kriminality, pokud k tomu dostanu příležitost a chybí sociální kontrola. Toto nebezpečí klesá, když se dostanou méně často do blízkosti kriminálního prostředí, nenudí se a věnují se strukturovaným aktivitám pod společenským dohledem.

Problém vrstevníků - mladiství snáze napodobují kriminální vzory v partách, pokud nejsou obklopeni lepšími vzory, které by mohli následovat.

Problém společenských vazeb - mladiství, kteří jsou ponechaní sami sobě a ke kterým se nikdo nehlásí, si nelámou hlavu s kriminalitou, protože stejně nemají co ztratit.

A problém fyzické a duševní kondice - mladiství, ve kterých je utvrzován pocit méněcennosti z marginalizovaného prostředí, vyhledávají útočiště v pochybných partách. Byli by z nich jiní lidé, kdyby dostali příležitost posilovat sebevědomí, odolnost, sounáležitost s týmem, koncentraci, sebekontrolu. A kdyby mohli přebytky své energie odevzdávat na hřišti.

Viditelně tu máme dva konce jednoho problému, dva přístupy. Ten první je motivační, pozitivní. Je to přístup, který přispívá k výchově zdatných, sebevědomých a společensky vnímavých občanů. Ten druhý je represívní, negativní, a často jen bezbranně přihlíží zločinu a usnadňuje reprodukci kriminality, zatímco rostoucí část mladé generace se mění v bezohledné, agresívní a kriminálním prostředím podmaněné společenské trosky. Důsledky pak dopadají na ostatní.

Problém je tedy velice jednoduchý, proč se pořád vrací? Protože kriminální prostředí dostává v této zemi přednost. Protože je to kriminální prostředí, co v této zemi evidentně určuje priority. Arogance vlády, která ždímá důchodce a matky s dětmi, a přehlíží desítky miliard korun utopených v násobně předražených dálnicích, to je jasná odpověď na otázku, zda tato země straní právu, nebo zda je v rukou temných struktur, které to s touhle vládou prostě umí. Fyzicky zdatné, sebevědomé a společensky vnímavé občany tu vlastně nikdo nepotřebuje.

Je zřejmě lepší, když se lidé plazí. Důvodů mají dost. Člověk, který normálně chodí do práce a vrací se s běžnou výplatou, je vystavován stále většímu tlaku nejrůznějších parazitů. Ob jeví se exekutor, který chce zabavit dům, protože někdo z rodiny před lety nezaplatil za popelnici. Z úslužných pracovníků jakési energetické firmy se vyklube podvodník, který vymáhá astronomické penále za odmítnuté služby. Na katastru náhle ujistíte, že někdo cizí prodal váš dům. Peníze, které měly být zhodnoceny na investičním účtě, zmizely v poplatcích za nesmyslné obchody. Nechráněný člověk je v takové džungli naprosto ztracený. Jdete na policii, k soudu, sepisujete supliky, ale druhá strana měla nakonec dražší advokáty, kteří lépe věděli, jak to chodí.

Dluhové pasti, majetkové odklony, dražební pletichy, podvody s falešnými pohledávkami, které soudy bez zkoumání posvětí svým razítkem, to všechno ukazuje, že jak v této zemi prorůstá rozsáhlé oblasti našeho života kultura zločinu. A jak se jí daří s rostoucí účastí státní moci.

Výraz „justiční mafie“ byl nakonec soudně obhájen. Válka státních zástupců v přímém přenosu kamerového dohledu ukazuje, že spravedlnost není slepá. Podvody, korupce, cinknuté veřejné zakázky, různá daňová kolečka jsou nejvýnosnějším hospodářským odvětím. Stamilionové faktury za nic se tak zabydlely i v naší vládě, že by je mohli ministři Vondra, Drábek či Dobeš vyučovat. Zločin je vnímán jako komparativní výhoda České republiky, každého obereme, nikdo si na nás netroufne. Vláda, která cosi mumlá o protikorupčním boji, ustupuje před zločinem v uctivém předklonu.

Tahle vláda nemá důvěru veřejnosti nejen pro to, co dělá, ale zejména pro to, co svým chováním chystá na dlouhá desetiletí dopředu. Měla by sama dobrovolně odstoupit, aby s ní odešla i neúcta k občanskému sebevědomí, k rovnému jednání, ke zdravému soutěžení podle pravidel, k občanské vzájemnosti a všemu tomu, čemu se musí mladí lidé naučit, aby nepřišli o takovou životní příležitost, ke které si lze dopřát klidné spaní.

Někomu se zdá být banalitou, když se park změní v parkoviště nebo když na místě pro hřiště vyrostou herny a okolí se zastaví zastavárnami. A mnozí možná uvítají, když se mladí ani nedozvědí, co je to hrát fér. Já si ale myslím, že něco takového může způsobit větší neštěstí než astronomické státní dluhy. Proto i já budu hlasovat pro nedůvěru.