Hlavně mi vadí, že jsou to především specialisté z bank, analytici a poradci, a nemají reálnou zkušenost z podniků. Ale jejich poslední návrh, kterým je zavedení zkráceného pracovního týdne (pro nějž se vžil německý název kurzarbeit), vítám všemi deseti. Jde totiž o řešení, které se v sousedním Německu mimořádně osvědčilo. I díky němu není tato země dnes postižena krizí tolik, jak by mohla být.

Jak přesně kurzarbeit funguje? Zaměstnanci chodí do práce kratší dobu a zaměstnavatel jim úměrně tomu sníží mzdu. Tu pak stát dorovná do původní výše. Navíc stát přispěje firmě i na sociální pojištění. Na něčem takovém vydělají všichni – zaměstnanci nepřijdou o svá místa, podnikatelé jsou okamžitě připraveni na návrat k předkrizovému objemu výroby a nemusejí platit odstupné. A stát?

Pro něj to také představuje úsporu. Pokud by věcem nechal volný průběh, zůstali by propuštění lidé nějakou dobu plně závislí na sociálních dávkách. Podle makroekonomů ČMKOS činí náklady na jednoho člověka bez práce, který dříve pobíral průměrnou mzdu, 26 tisíc korun měsíčně, kurzarbeiter by rozpočet přišel v průměru na 8 tisíc. Což ušetří státní pokladně 18 tisíc korun na jediném nezaměstnaném měsíčně. Navíc pokud by došlo k masovému propouštění, poklesla by kupní síla obyvatelstva, což by samozřejmě představovalo další negativní impuls pro ekonomiku.

Program kurzarbeit byl u našeho západního souseda zahájen na jaře roku 2009 a zájem o něj neustále stoupá. Zatímco před dvěma lety se programu účastnilo padesát tisíc lidí, loni v dubnu se počet kurzarbeiterů přehoupl už přes hranici 1,5 milionu. Německá vláda zatím avizovala, že program poběží až do konce příštího roku, a lze předpokládat, že zájem bude dále narůstat.

Čeští zaměstnavatelé i odboráři se shodují na tom, že by bylo vhodné kurzarbeit zahájit již v příštím roce, tedy dříve, než se české hospodářství opět začne propadat. Totéž říkají i pravicoví ekonomové z NERVu a neméně pravicová vláda hodlá jejich rady poslechnout. Znamená to snad, že umíme řešit problémy, a to, co se osvědčilo v pro nás tak blízké německé ekonomice, prostě přijmeme v poměru 1:1?