Nezávislý kontrolní úřad se vypravil do Lesů a jeho kontrolorům se dokonce podařilo nezabloudit, což je v případě našich Lesů opravdu malý zázrak, neboť právě naše Lesy jsou husté, neprůchodné, dalo by se říci, že naprosto neprůhledné, jsou to spíše vysoce netransparentní pralesy. Hrdinní auditoři po návratu z téměř neprostupných luhů přinesli drsné zprávy. Popravdě ale nešlo o žádné překvapení.

Mnoho z nás, co sledujeme naše Lesy delší dobu a snažíme se do nich alespoň trochu nahlédnout, totiž tušilo, že za příkrovem porostu se odehrávají strašlivé věci. Věděli jsme například, že když se Lesy rozhodují, koho do sebe vpustí, aby tu a tam nějaký ten strom zasadil a pokácel, tak že je výběr těchto vyvolených velmi podivný a nejasný. Věděli jsme také, že někteří z těch, kdo do Lesů touží vstoupit, z ne zcela pochopitelných důvodů na poslední chvíli cuknou. Věděli jsme, že ač jsou Lesy mocné a velmi bohaté, mnohdy přimhuřují jedno či dokonce dvě oči a nechávají odvážet o nějaký ten strom více než je dohodnuto.

Ale díky brigádě NKÚ teď víme, že Lesy jsou tak mocné, že si nedělají nic z ministerstva a ani z ministra. Ať se již jmenuje, jak chce. Oni totiž ministři přicházejí a odcházejí, Lesy však zůstávají. Tak se můžeme dočíst na straně 6 zprávy NKÚ o kontrole v Lesích České republiky, že i když přímo ministr zadá nějakou povinnost generálnímu řediteli Lesů, může svůj pokyn napsat na papírek, zašpuntovat do láhve a poslat po Vltavě. Protože efekt je stejný. Šéf lesů měl prověřit v roce 2009 nakládání Lesů s volnými prostředky a měl povinnost výsledek projednat v dozorčí radě. Co se přihodilo? Nic. Generální ředitel hodil na ministra tak akorát bobek.