Dámy a pánové, vážení kolegové, mluvil jsem nedávno s jedním mladým mužem, který mi sdělil, že bude svědčit v jedné velmi vážné korupční kauze v této zemi, kterou nechci uvádět přesně, ale pravděpodobně o ní budeme ještě hodně slyšet, a on řekl, že bude svědčit, a je to docela zásadní svědectví, takže jsem se tak docela hloupě zeptal, proč to dělá po těch zkušenostech, které tady máme s paní Urbanovou, panem Kořistkou, panem Michálkem, co ho vlastně vede k tomu, že se rozhodl v této věci svědčit. Připadal jsem si, když jsem tu hloupou otázku položil, jako ten bandita Calvero ve filmu Sedm statečných. Znáte ten film, kdy Calvero se ptá, tuším Yula Brynnera: "Proč vy, takový chytrý člověk, tady s těmi špinavými vesničany se vůbec špiníte, co vás k tomu vede?" A ten Yul Brynner mu na to odpoví - tuším : "Viděl jsem jednoho člověka, který nahý skočil do kaktusu. Také se ho tak ptali, proč to udělal." (Ozývají se různé hlasy ze sálu.) Bylo to trochu jinak, ale nějak tak to bylo, byl tam nějaký skok do kaktusu. A on na to odpoví: "Zdálo se mi, že je to dobrý nápad."

Takže ten dotyčný mladý muž mi možná mohl odpovědět stejně, ale on mi kupodivu odpověděl docela vážně. On mi řekl: "No, já jsem byl ten pitomý mladý student tehdy na Národní třídě 17. listopadu a stál jsem tam v první řadě. A najednou to na mě přišlo, že už nemůžu dál, že mi připadá, že nemůžu mlčet a že když to vím, tak to musím říct."

Takže mně připadá oproti panu premiérovi, který se nedávno vyjádřil, že v tom vlaku boje s korupcí poměrně vesele uháníme kupředu, tak mi připadá, že pan premiér se nachází v nějakém jiném prostředí než já.