Pane doktore, Donald Trump se rozhodl přitlačit svým mírovým plánem Ukrajinu ke zdi. Už definitivně? Nebo se jen točí dokolečka jako ručička na ciferníku a za měsíc zase bude hrozit Rusku?

Jsem stále víc a víc přesvědčený, že americkému prezidentovi špatně nasloucháme. Pokud slyšíme, nerozumíme jeho v evropském politickém žargonu neobvyklému „jazykovému instinktu“. Někdy se mi zdá, že ani vysoce profesionální tlumočníci, včetně AI překladačů, nereagují na jeho metafory, metonymie, doslova odvozená pojmenování. Těm navíc nechceme přiznat jejich apelativní charakter.

Bráníme se uznat, že je podle nich prospěch Spojených států vším. Z toho vyplývá, že vše ostatní ničím. Na vedení dialogu, respektive na způsobu  jednání amerického prezidenta s partnery v Ruské federaci, kteří jsou na podobné „státotvorné“ úrovni, je to něco jako zábavná šachová partie nebo partička pokeru. Ale Donald Trump se podobně chová během prezidentských rozhodování i u sebe doma.

Nechceme mu také přiznat, že má někdy až nepřekonatelné osobní předsudky vůči všem, kteří se rozhodli vstoupit s ním do diskuse nebo dokonce do hádání se o čemkoliv. A těm někdy dovolí, aby „cloumali jeho majestátem“, a tak se nad tím můžeme v Praze pohoršovat, ale na věci to nic nezmění. Věta o odpudivé osobě, které český geroj ani ruku nepodá, má pro Donalda Trumpa hodnotu předsudečné nenávisti, která pražskému Hradu chce se říct nikdy nebude zapomenuta. Neúcta Volodymyra Zelenského, kterou projevil ve Washingtonu, když se přišel promenovat v mikině před americkými kravatáři, se může zdá malichernou, ale to neznamená, že snadno překonatelnou.

Také poslední poznámka o tom, že pověstných 28 bodů plánu na řešení krize na Ukrajině, nemusí být definitivní verzí, znamená nejen že může být změněn ve prospěch měnící se ukrajinské elity, ale že může nabýt ještě důrazů, které si mnozí nechceme připustit.

Proto si myslím, že, jak říkáte, ručička na ciferníku se může točit do nekonečna, ale o tom, kdo a kdy ji zastaví, se rozhodne v Bílém domě. A to dokonce až v příštím volebním termínu. Proto bychom měli věnovat pozornost nejenom každé ironické poznámce  prezidenta, ale také studovat jeho nejbližší okolí. To se na příští prezidentské volby připravuje už v těchto dnech s podobnou energií, jako před druhým zvolením hlavy státu. Jakou roli v tom hraje Ukrajina, Venezuela a bohužel i Evropská unie není moc důležité. Žebříček hodnot Washingtonu bych dal do pořadí – světové finance a dolar, prosperita Spojených států a jejich občanů, odstraňování někdy jen uměle vyvolaného surovinového deficitu. A také – udržování dostatečně odstrašující vojenské síly všeho druhu kdekoliv na světě.

To je, bohužel, jen nikoho neohrožující hromadění slov, někdy až urážek, všech těch, kteří je pronášejí kvůli tomu, aby vyvolali strach a ze strachu plynoucí poslušnost „krotkého bravu“. A na místech, kde je právě ustájený. Asi nejcharakterističtějším projevem této bezradnosti je heslo „tažení Putina do Evropy“, které kromě své sémantické zmatenosti, neobsahuje jediný důkaz toho, že se armády Ruské federace a jejich spojenci chystají vstoupit na území některého evropského státu podobně, jako učinily Spojené státy a NATO na Balkánu. Doba, kdy Mikuláš I. volal na své důstojníky „Pánové, sedlejte koně, v Paříži je revoluce!“, byla dobou Svaté aliance téměř před dvěma stoletími.

Patří sem i snaha ovlivňovat prostřednictvím svých „inteligentních služeb“ země, které někdy tzv. evropské elity s velkými obtížemi hledají na mapě. Pochodující korejští vojáci, ze severu stejně jako z jihu, mohou být atraktivní pro absolventy monotematických kurzů podle brožur a příruček pro vojáky, poddůstojníky a důstojníky v kontrolovaných zemích, ale větší význam než jako aktivity preventivního zastrašování řízeného zdaleka nemají.

Už od 90. let zde máme směr zahraniční politiky, který se snažil vtáhnout země bývalého SSSR na Západ, podporovat disidenty v nich a stejně tak mluvit o lidských právech v Číně, Tibetu i jinde. USA to podporovaly, teď už ne. Nastal válkou na Ukrajině krach této politiky?

Klíčová slova pro tuto politiku ovlivňování a ovládání často používal a používá stále ještě pan MZV ČR Lipavský. Pro pojmenování české zahraniční politiky vůči skutečným nebo domnělých nepřátelům doporučoval slovo „tlačení“ (snad podle anglického to push), které si odnesl od těch svých nehygienicky se chovajících kolegů na různých summitech. Dnes se zdá, že toto pojmenování „vyšumělo“ a pan Lipavský, a po něm někteří čeští politici a temperamentní političky, používají slovo „posouvání“ (snad scrolling nebo jen pushing II). Je těžké zjistit, co to znamená nebo má znamenat, ale jisté je, že obě tato slova jsou slova plevelná, navíc zastírající oč vlastně mluvčím jde.

Fotogalerie: - Chvilky 17. listopadu

Řekněme, že pojem lidská práva a jejich dodržování či ohrožování je psychologicky opotřebovaný a vyžaduje oživení nebo dokonce i povzbuzení nějakou jinou vhodnou drogou. Jenom pozor na to, aby nám při změně této intoxikace nezmizela naše představa o krásném světě, ve kterém žijeme. A nezjistili jsme, že reálný život není tak půvabný a roztomilý, jak jsme si dlouho představovali. Psal o tom před lety polský satirik, futurolog, objevovatel fantaskního života ve vesmíru Stanislav Lem. Jeho slova jsou stále ještě svěží víc než některá šedivá a znečištěná prostředí našich světů, ze kterých na sebe pokřikujeme, že jsou věčně zelené.

Jak jste vlastně od těch 90. let vnímal vývoj této „mesiášské politiky“ a vymezení se vůči ní v naší zemi?

Asi jako mnozí jiní. Nejprve s nadšením, potom s váháním, ještě později s pochybnostmi a dnes s nedůvěrou. Nejde samozřejmě o zatracování dobrých skutků a chvályhodných nápadů, ale když jsem viděl, kdo se srocuje pod prapory vlajícími nade trůny, začal jsem pochybovat. Řekl bych trochu koženým jazykem práva, že dnes mám důvodné pochybnosti. Ale stále ještě doufám, že se mýlím.

Americký mírový plán předpovídá začlenění Ruska do světové ekonomiky. Pojďme se podívat na kulturu a „měkkou sílu“. Když byli Češi masírováni tím, že vše ruské je od ďábla, lze to ještě změnit?

Myslím si, že změna je možná, ale v horizontu generací. Samozřejmě sleduji „ostrůvky pozitivní deviace“ ve prospěch těch, kteří ještě neztratili naději a snaží se učit se a učit tomu, co velký humanista, původem z našich zemí, nazýval Všenápravou.

Fotogalerie: - Pohřeb kardinála Duky

To, čemu dnes říkáme „ruská kultura“ je dnes většině občanů našich zemí nesrozumitelné a hlavně neznámé. Vysvětlit některým lidem, kteří jsou dokonce administrátory podpory vzniku a rozvíjení kulturních statků, podle mého názoru nemožné. Nesledují  nejen ruskou literaturu posledních třiceti let, ale ani tu 19. stol. a kdejaká skupina hudebních „hlukařů“ je jim bližší než  vrcholná čísla Petěrburské hudební scény. Pussy riots sice zmizely, Českou filharmonii řídí Byčkov, ale většina občanů našich zemí to nestačí sledovat.

Věřím ale v určitou formu sebezáchovy, která je typická pro dějiny našich zemí, a byla v určitých dobách nadějí. Já se toho už asi nedočkám. Horizont této naděje je mi vzdálený. Snad dojde k opačnému vývoji než posledních dvou–třech stoletích a začneme od probuzení politického krkolomnou cestu k probuzení národnímu. Kdybychom jako povinnou četbu dávali studentům do ruky Masarykovo Rusko a Evropa asi bychom tím věci nepomohli. Ale když se někdo dokáže podívat na to tzv. Rusko třeba jen pomocí GPS, snad si uvědomí, že je mezi námi dost velká vzdálenost, a že také existuje kulturní vzájemnost. Nemusíme jí říkat slovanská jako se na západě Evropy mluví o germánské a anglosaské.

Mezi Slovanskou epopejí Alfonse Muchy a rusko/sovětskou avantgardou je sice vzdálenost dnes už skoro nepochopitelná, ale pokud někdo získá možnost „vložit prsty do ran Kristových“ snad pochopí, že existuje sice komplikovaný, ale přece jen příbuzenských vztah mezi Čechy a Ukrajinci, a že naše cesta na Západ je také cestou na Východ. Zarostlá sice býlím a travou, ale náš zatím jen vlajkový obdiv k Ukrajině se může stát novým začátkem této zaplevelené cesty.

Psali jsme:

Poslední šance Ukrajiny před porážkou. Co zapadlo v návrhu USA

Rozzuřený Trump velkými písmeny: Zdědil jsem válku, která nikdy neměla nastat

Zakročte, nebo bude zle. Zbořil po útoku na Rajchla

Zvrácení výsledků voleb. Zbořil už vidí, co chystají