Protesty v Americe pokračují. V pátek si tu připomněli 155. výročí ukončení otroctví po občanské válce v polovině 19. století. Akce doprovázela kritika rasismu. Ve Washingtonu demonstranti strhli sochu konfederačního generála Alberta Pikea. V metropoli Severní Karolíny protestující strhli část pomníku Konfederace.
„Před pěti lety jsme v PL vzpomínali na Abrahama Lincolna a rok 1865. Mluvili jsme nejen o tomto výročí, ale i o Martinu Lutheru Kingovi, militantní Black power, o sociálním napětí a reziduích rasismu, ale tehdy nás nenapadlo, že by mohlo dojít k celonárodnímu hnutí nebo povstání. ČT vše komentuje sice antitrumpovsky, ale umírněně. To co běží po internetu, je mnohem hrozivější,“ říká politolog Zdeněk Zbořil.
„Mám přátele na univerzitě v Severní Karolině (v Greensboro a Greenville) a ti mne na dálku varují před zneužívanými vizuálními informacemi. Nechci proto dělat předčasné analýzy, ale na mapě Spojených států je ohnisek demonstrací skoro tolik jako středisek coronavirové nákazy. Samozřejmě, beru v úvahu i stupňující se napětí okolo nastávajících prezidentských voleb a zájem některých vlivových skupin ve Spojených státech na oslabení pozice současného prezidenta. Ale ještě bych raději s definitivním nebo i jen dílčím hodnocením počkal,“ dodal.
Už shání „ideopolicie“ ubytování?
Pozornost se zaměřila i na filmovou tvorbu. Americký server Variety rozšířil seznam těch problematických. „Všechny filmy by měly být sledovány s kritickým okem, ale to neznamená jejich zákaz. Tyto filmy představují období, ve kterém byly vyrobeny, a je důležité si pamatovat historii – a lidskou bigotnost a necitlivost – abychom tyto věci neopakovali,“ poukazují autoři seznamu necitlivých děl. Na seznamu se ocitl i v České republice velmi oblíbený snímek Forrest Gump. Nepříliš dobře by si vedl i u nás známý Indiana Jones a chrám zkázy. Server tvrdí, že se Steven Spielberg a George Lucas až příliš snažili o napodobení dobové atmosféry filmů třicátých let. To vše ústí v jakési „negativní a stereotypní zobrazení Indie a hindských zvyků“. Ale „nevhodné“ nejsou jen starší filmy. Chyby se někteří snaží najít i v těch nově vydaných, a proto se na seznamu objevuje i loňský snímek Tenkrát v Hollywoodu.
Psali jsme:
„Taková předběžná cenzura může ohlašovat příchod tvrdé cenzury metternichovského typu. Jen připomínám, že kníže Clemens Metternich věřil, že revolučním náladám lze zabránit pomocí armády, policie a cenzury. V ČR podle Listiny základních práv a svobod ‚cenzura je nepřípustná‘, ale ta předběžná tady dávno je. Už se týkala Ladových obrázků a textů Karla Čapka, veršů Jiřího Žáčka o tom, proč jsou na světě maminky, a také by se mohla dotknout v současné době téměř každodenně vysílaných her Divadla Járy Cimrmana, které by si někdo mohl interpretovat jako perverzně karikovanou gendrovou vyváženost. Nejsem si ale jistý, zda už někdo u nás, jak říká klasik, ‚neshání budovu‘, aby do ní bylo možné ubytovat ideopolicii, a zda už se nehlásí nějaké ziskuchtivé neziskovky, které by se chtěly o předběžnou cenzuru postarat,“ komentuje Zbořil.
„Nejvyšší čas probrat se i českými filmy,“ připojil režisér Jiří Strach a připomenul, že kupříkladu ve vánoční pohádce Anděl Páně je Bůh zobrazen jako běloch. „To je ohavné, jak jsem jen mohl?!“ zpytoval svědomí. A pak ještě doplnil: „V Americe budou před některými filmy nastavovat zrcadla. Já přijdu, až nastavěj zrcadla.“
„Vypadá to jako komedie. Někdo si myslí, že tragédie, ale možná je to jen taková česká tragikomedie. Tentokrát sice z dovozu, ale proč by se na tom nemohlo uživit několik desítek, stovek nebo dokonce tisíců absolventů oborů extremistologie nebo desinformatologie? Práce to není namáhavá a jistě bude v teple a dobře placená. Nějaký komisař nebo komisařka z EU se tím jistě bude zabývat, i když zatím situace není ještě tak senzitivní jako ve Spojených státech. Tam v každém novém westernu musí být padouch, stejně jako hrdina ve třech provedeních: Afro-American, First-American (po našem Vinnetou) a běloch,“ uvedl Zbořil.
„V zemi, kde je možné vyhrožovat prezidentovi, vládě a politikům států…“
V souvislosti s demonstracemi ve Spojených státech, se u nás otevřela otázka rasismu. Levicové publicistky Apolena Rychlíková a Saša Uhlová ze serveru A2larm upozorňují, že Česko má vlastní problém. Dochází tu k bezpráví na Romech. Ve středu proběhla po internetu zpráva, že v Teplicích rasisté napadli Jožku Mikera, aktivistu a bojovníka za lidská práva. „Těžko se chápe někomu, kdo takovou zkušenost nemá, jaké to vlastně je, když jdete po ulici a musíte se bát, aby si někdo náhodou nevzpomněl, že se mu nelíbí vaše barva pleti. Není to totéž jako chodit s čírem nebo jiným znakem nějaké subkultury. Nemůžete to ostříhat, vyměnit, schovat. A hlavně jste si to nevybrali. Nemůžete s tím udělat nic. Možná jedině odstěhovat se do země, kde se na vás nebudou divně dívat proto, jak vypadáte,“ uvedla Uhlová.
„Je zvláštní, že někteří odborníci na rasismus vnímají romskou populaci jako rasu. Přitom je nezajímají charakteristické rysy populace Vietnamců. Naopak vůči některým Číňanům jsou přecitlivělí a fotbalisté černé pleti, kterým se dříve házely na hřiště pomeranče nebo banány, si myslí, že to je projev českého rasismu. Při tom si nepamatuji, že by nějaký soud v posledních dvaceti letech někoho odsoudil za rasistické urážky,“ komentuje Zbořil.
„V zemi, kde je možné vyhrožovat prezidentovi, vládě a politikům států, s nimiž udržujeme diplomatické styky, zavražděním, oběšením, rozřezáním, vykrvením a soudy, je to buď happening nebo svobodný projev názoru. Je zřejmé, že práh morální a trestní odpovědnosti je hodně nízko nebo hodně vysoko. Jak je právě v módě. Rasismus je přece především projevem nenávisti, a to, že je někdo rákosník, cikorka nebo bakelit, je někde na jejím začátku. Má to co dělat s autostereotypy nebo heterostereotypy, s projekcí vlastní nedostatečnosti, nebo jak říkali našich předkové s etnofaulismem. Já se ještě nemusím bát chodit jako bílý po ulicích, ale mluvit v restauraci rusky je už na ohlížení se,“ dodal.
Rychlíková také navrhuje, aby po romských obětech rasismu byly pojmenovány ulice, vzhledem k tomu, jak často k tomu teď dochází. Ale to podle ní nestačí. „Bylo by nemístné zdobit jmény zavražděných Romů dnešní ghetta, a stejně tak by bylo k smíchu zdobit jimi nové luxusní developmenty, kde si bydlení nemůže dovolit většina z nás, natož kdokoliv sociálně slabší. Jakkoliv toužím po ulici Heleny Biháriové nebo po náměstí Tibora Danihela, nechci, aby sloužily jen jako zástěrka pro další prohlubování nerovného přístupu k Romům u nás,“ prohlašuje Rychlíková. Podle ní by jakékoliv romské ulice měly smysl pouze za předpokladu, že spolu s tím se bude na všech úrovních – od vzdělání přes bydlení po společenské uznání – usilovat o to, aby v nich mohly romské rodiny žít „nejen beze strachu z násilí, ale i v naději na lepší a spravedlivější život.“
„Názory paní/slečny Rychlíkové jsou jistě pozoruhodné, ale jak vidíme i v současných Spojených státech, od myšlenky k činu nebo zločinu není sice daleko, ale cesta je to komplikovaná. Dokonce víme, že cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly.
Jistě bylo dobrým nápadem vzpomínat na fyzickou likvidaci Romů v době druhé světové války, ale stačilo kupčení s pozemky po prasečinci v Letech u Orlíku, aby se dobrý úmysl obrátil v pravý opak. S oblíbeným pomníkováním a pojmenováváním ulic a náměstí je to podobné. Stačí se jen projít po dnešní Vinohradské, neboli třídě tří maršálů (Ferdinanda Foche, K. Ch. Schwerina a J. V. Stalina) a víme, kolikrát si tamější rezidenti během jednoho lidského života museli měnit své adresy. A to ještě nemusíme citovat plzeňskou Americkou třídu, u které se za poslední století jmen ani nedopočítáme,“ podotýká Zbořil.
Časopis Reflex na obálku svého aktuálního vydání natiskl podobiznu Adolfa Hitlera černé pleti s afrem, pod níž je umístěn nápis odkazující na hnutí Black Lives Matter s poznámkou: „Poklekneme před všemi zločinci, kteří se prý chtěli polepšit?“ „Reflex je nenávistná, dezinformační a rasistická žumpa,“ snáší se na časopis od aktivistky Apoleny Rychlíkové. Kromě ní se obálka znelíbila i Facebooku a zablokován již byl i šéfredaktor časopisu Marek Stoniš.
„Snad by paní/slečna Apolena mohla svůj temperament uplatnit i při kritice kreseb Zeleného Raula v témže Reflexu, který už asi 25 let opakovaně v nelichotivých souvislostech připomínal kdekoho. Od Usámy bin Ládina po všechny předsedy vlád a prezidenty ČR. I tyto kresby se mi někdy zdají být ‚žumpoidní‘, ale ‚zablokovat šéfredaktora‘ je téma na nějaký nový film à la Miloše Formana ‚Lid versus Larry Flynt‘. Doufejme, že pan Stoniš nebude sledován, internován a ‚prověřován‘, jak u nás bylo běžné v padesátých letech. Anebo ho někdo nepošle na převýchovu na břehy řeky Yalu v severní Koreji,“ komentuje Zbořil.
Psali jsme:
Věřit se dá jen těm průzkumům, které jsme si zaplatili
V červnovém průzkumu agentur Median a STEM/MARK se osm z deseti dotázaných lidí vyslovilo pro pokračování ve financování České televize a Českého rozhlasu formou koncesionářských poplatků. Průzkum však vyvolává otázky, kterých zřejmě vedení ČT docílit nechtělo. „Jestliže osm z deseti dotázaných chce platit, a dokonce více, pak nemá proč se ČT bát přejít na plně placenou službu,“ pronesl europoslanec za ODS Jan Zahradil.
„Ano, jak říkal dnes kritizovaný jako historicky dávný rasista, slavný britský politik, podle mého názoru ale po pravdě, věřit se dá jen těm průzkumům, které jsme si zaplatili. Jistě, nejen, pane ministře!“ uvedl politolog.
„Česká televize je u nás fenomén. Není to jen ‚televize,‘ pro mnoho diváků je to jedna z celoživotních jistot. Část sentimentu a nostalgie. Vzkaz (průzkum) vedení ČT, že jí diváci chtějí platit víc peněz, vypadá jako rafinované PR. Ale je prvoplánové, a proto kontraproduktivní,“ okomentoval průzkum hudebník a člen Rady pro rozhlasové a televizní vysílání Vadim Petrov. Ozval se i nově zvolený radní ČT Pavel Matocha. „Nerozumím tomu, proč ČT utrácí peníze za takovýto průzkum, když otázka zvýšení koncesionářských poplatků jí nepřísluší řešit (to je na rozhodnutí poslanců). Úkolem managementu je vyjít s rozpočtem, který má. A navíc ta zpráva lživě zamlčuje, že každý rok pod vedením Petra Dvořáka je rozpočet ČT ‚dotován‘ z peněz našetřených v době ředitele Janečka. Ročně si takto Dvořák vykrývá několik set milionů korun. Budu se na realizaci toho průzkumu ptát na jednání Rady ČT,“ zaznělo od něho.
„Zadavatelům výzkumu se podařila pozoruhodná věc. Debata o výživném pro ČT, která v posledních dnech ztrácela svou dynamiku, dostává nový ‚Impulz‘. Možná že se blíží také doba na „Děkujeme, odejděte!“ Oba tyto manifesty si snad ještě dobře pamatujeme, ale tentokrát by mohly začít působit v obráceném gardu,“ podotýká Zbořil.
Nově je na stole případné odvolání Luboše Xavera Veselého z Rady ČT, do které byl zvolen teprve minulý měsíc. Veselý urážel novináře serveru Forum24.cz. Za své výrazy „svině“ a „hnát svinským krokem“ se omluvil a uznal, že by měl prostředí spíš kultivovat. Podnět na odvolání Xavera Veselého vzešel z Českého národního výboru Mezinárodního tiskového institutu.
„Ten Mezinárodní tiskový institut je trochu tajemná organizace. Je to něco podobného jako Mchpd. Chtějí, aby pan Veselý, který byl řádně zvolen PS PČR, byl odvolán, protože si to někdo přeje, a protože je to ‚věc mezinárodní‘. Možná, že jsou tam trochu přecitlivělí a nesledují dost pravidelně, jaká slova se v českém mediálním prostředí a nejen v poslední době objevují. Možná by jim mohlo stačit podívat se na některou debatu v PS a poslechnout si různé státní činitele, hodnostáře, na nižší úrovni i členy různých samosprávných orgánů, mj. i jednoho svými výrazy nechvalně populárního člena Rady ČT, a třeba by o vámi zmíněných výrazech přemýšleli trochu jinak,“ komentuje politolog.
„Přibývá těch, kteří se bojí. Jsou odvážní, ale jen s ručením omezeným.“
Návrh na rezoluci kritizující možný střet zájmů premiéra Andreje Babiše představila předsedkyně kontrolního výboru Evropského parlamentu Monika Hohlmeierová i takto: „Babiš se snaží dělat ze sebe oběť. Není obětí, je odpovědný za stát, měl by být odpovědný za to, co dělá. Měl by dávat odpovědi, měl by být transparentní a konstruktivně spolupracovat,“ řekla. Německá politička Babiše odsoudila a zmínila, že členové její mise se v ČR setkali s „agresivitou, kterou dosud nezažili.“ Narážela tak zřejmě na slova premiéra, které pronesl na české členy mise Tomáše Zdechovského a Mikuláše Peksu. Ty Babiš označil za vlastizrádce.
Na ně se pak měla snést dávka výhružek. „Během 14 dnů jsem dostal několik tisíc výhružek... Psali nám, že budeme pověšeni, zastřeleni, zavražděni. Mým dětem chodily obrázky, jak se po druhé světové válce věšeli kolaboranti,“ prohlásil Zdechovský, který měl i s rodinou kvůli výhružkám policejní ochranu.
„Když se pánové dali do boje, dokonce i ve spolupráci s dcerou dlouholetého předsedy vlády Spolkové země Bavorsko Franze J. Strausse, symbolu korupce v této zemi, musí také něco vydržet. Oba zmínění pánové častovali Andreje Babiše, už jako ministra financí a nyní jako předsedu vlády, nevybíravými výrazy a chtěli, abychom je ‚pustili na ně‘. Předpokládám, že si nemysleli, že se jejich předpokládané oběti budou chovat jako ovce. Rozumím tomu, že když prohráli ve volbách a nedokázali se orientovat v povolebním vyjednávání koaliční vlády, začali si hledat pomoc někde v zahraničí. Možná i tam ale přecenili svou popularitu a své kontakty. To, že podstatně přispívali v minulé předvolební kampani ke snižování úrovně veřejné debaty, se jim vrátilo jako bumerang. Ignorovali nebo dokonce pomlouvali část české veřejnosti, a to nemohlo skončit jinak,“ konstatuje Zbořil.
„Nějak nám přibývá těch, kteří se bojí. Jsou odvážní, ale jen s ručením omezeným. Když šlo o děti Andreje Babiše, byli neústupní a neoblomní. Teď se zlo přiblížilo také k jejich rodinám, a snad by proto nemuseli být tak překvapeni,“ dodal.
Připomeňme, že o Monice Hohlmeierové předseda vlády na únorové tiskové konferenci věnující se z velké části koronavirové hrozbě pronesl, že je „trošku pomatená.“ „Ona je trošku pomatená a nerozumí, jak fungují Evropské dotace. Tahle mise je samozřejmě politická a nemá ani smysl pro mě.“ „Žádný střet zájmů nemám, protože jsem postupoval podle lex Babiš,“ pravil premiér.
„Nevím, jak je paní Monika H. informována, a také kým, o českém zákonodárství, které vznikalo za účelem odstranění Andreje Babiše z politiky, anebo zbavením ho majetku. Možná jí to její informátoři zatajili, ale ani AB, ale zejména ani Agrofert nemusí být tak snadným cílem, jak si představovala. Pokud vím, považovala i ona poznámku o své ‚pomatenosti‘ za ohrožení své bezpečnosti v Čechách. Právě jako dcera F. J. Strausse by nemusela být tak útlocitná. V každém případě ale velkou slávu Evropskému parlamentu v českém prostředí neudělala, a možná že i někteří politici podnikatelé, kteří jsou dokonce konkurenty Agrofertu, budou přemýšlet o tom, jakým trikem by i oni mohli být zbavení svého majetku, pokud se to podaří tak učinit Andreji Babišovi,“ komentuje Zbořil.
Poslanci Evropského parlamentu rezoluci o Babišově střetu zájmů schválili jasnou většinou hlasů. Šéf vlády podle europoslanců zpochybňuje nezávislý výkon své funkce, neboť se podílí na rozhodování o penězích z rozpočtu Evropské unie a zároveň kontroluje holding Agrofert. Rezoluce vyzývá Evropskou komisi k nulové toleranci vůči střetům zájmů a české úřady k tomu, aby vytvořily spolehlivý systém jejich odhalování a potírání. Právně nezávazné usnesení podpořilo 510 poslanců, 53 jich bylo proti a 101 se zdrželo hlasování.
„Rezoluce právní sílu nemá, dokonce se u nás vynechává při její citaci slovní spojení ‚možný střet zájmů‘. Je to jen politický manifest, který oznamuje, jak by se mělo české zákonodárství změnit. Zdá se, že poslanci EP ani nebyli informování o tom, kdy a jak byl zákon o ‚možném střetu zájmů“ sepsán, kdo jej navrhoval a kdo prosadil. To, že navíc k hlasování došlo asi 3–4 měsíce před ukončením za rozhodnutí odpovědné Evropské komise, jen potvrzuje slova české strany, že se jedná o deklaraci, a to politickou, která navíc nebere v úvahu politické dopady v ČR. Ale třeba to autory této deklarace nezajímá. Nebo v tom snad vidí tu pověstnou dvoutečku Helmutha Kohla za česko-německou deklarací z roku 1997?“ ptá se doktor Zbořil.
„Tu rezoluci nechci moc komentovat. Jak každý ví, stojí za ní čeští europoslanci, kteří dělají vše jen pro to, aby Českou republiku v Bruselu poškodili,“ uvedl Babiš v prohlášení, které v sobotu poskytl ČTK. „Je to pořád to samé. Politický boj přenesený některými českými politiky a stranami z České republiky do Evropského parlamentu,“ dodal. Evropský parlament dále kritizoval, že „bez jakýchkoliv konkrétních znalostí a důkazů nabádá k činění kroků ve vztahu ke konkrétnímu trestnímu řízení na území České republiky.“ „To může být podle mě vnímáno jako důkaz politického a mediálního tlaku na justiční systém v ČR a vměšování do vnitřních záležitostí, které patří nezávislým a hlavně nepolitickým orgánům,“ uzavřel premiér.
„Už Václav Klaus při oddalování svého podpisu Lisabonské smlouvy upozorňoval, že ani vstup do EU, ani další smlouvy rozšiřující a prohlubující evropskou integraci nejsou definitivní řešením, ale že pouze otevírají soutěž a vymezují doslova bitevní pole pro obranu národních zájmů. A ten může být nelítostný. Pokud je ta věta, kterou citujete jako výrok Andreje Babiše, přesná, tak k ní nelze dodat nic jiného, než že přesně vystihuje současnou situaci. Kdybychom chtěli za tím vším vidět spiknutí, pak je možné, že ten, kdo usiluje o politický vliv v ČR, pochopil, že nejslabším článkem politického systému ČR je moc soudní. Proto se spoléhá na její pomalost a možnost ji politicky a možná i materiálně ovlivňovat. A jejím prostřednictvím odstraňovat zbytky národní suverenity,“ komentuje politolog.
Na sítích se objevil e-mail údajně z adresy premiéra Andreje Babiše. Informaci publikoval také server seznam.cz. „Evropský parlament je zbytečná instituce plná ‚líných parazitů a zelených fanatiků‘, kteří ohrožují český průmysl. Zpráva s těmito slovy přišla v sobotu ráno z oficiální mailové adresy Andreje Babiše. Obsah mailu zveřejnila uživatelka sociální sítě Twitter Pavla Němcová. Podle ní premiér v mailu odpověděl na její kriticky laděný dotaz, jak zareaguje na rezoluci europarlamentu,“ píše Seznam.
„Může to být pravda, anebo, protože žijeme v éře lží, nepravd a záměrně šířených lží, sloužících k poškozování zájmů někoho jiného, je tomu právě naopak. Protože nedokážu podobná tvrzení ani potvrdit, ani vyvrátit, nemohu k tomu říct nic jiného. Ale zajímá-li vás můj názor člověka mimo politiku, pak bych podobná slova ve stavu nepříliš velkého vzrušení dokázal napsat také,“ říká politolog.
Osobnosti Milionu chvilek Mikuláš Minář a Benjamin Roll se v uplynulém týdnu scházely s lídry opozice. Připomenout lze, že Mikuláš Minář výkony opozice hodnotil na Staroměstském náměstí jako „žádná sláva.“ Kromě slov o příjemné atmosféře setkání, někteří odmítli, že by opozice selhala. Minář nevyloučil svůj vstup do politiky.
„Muselo to být opravdu příjemné a jako jejich kritik jim takovou chvilku porozumění přeji. Alespoň nyní víme, kdo je ta pravá a správná opozice, která selhala a která si o sobě myslí, že je úspěšná. Jen jsem zapomněl, kde se ta schůzka konala. Doufám, že ne v Řeporyjích nebo v nějakém pražském koronavirovém ohnisku,“ uzavírá dnešní Rozjezd Zdeněk Zbořil.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Daniela Černá
