Zatímco jste byla v Egyptě, udál se námořní incident v Kerčském průlivu. Rusko a Ukrajina se přou, kdo v tomto prostoru má na co právo a zda Rusové „zabrzdili“ ukrajinská vojenská plavidla v ukrajinských vodách, nebo v mezinárodních vodách. Zastánci Ruska tvrdí, že Ukrajina chce do oblasti kolem Ukrajiny přivést loďstvo NATO a že tomu bylo třeba zabránit. Ukrajina tvrdí, že jde o agresi a že je nutné Rusko sankcionovat. Buď jak buď, zatím se nic nestalo. Byla to jen malá přeprška? Chtěli si Putin nebo Porošenko zvedat preference?
Jste hrdí na Armádu České republiky?Anketa
Myslím, že celá ta „akce“ měla především Petru Porošenkovi zvýšit preference před březnovými prezidentskými volbami, v nichž podle očekávání prohraje. Svědčí o tom mimo jiné i reakce ze světa – EU neuvaluje na Rusko další sankce, protože chybí konsensus, Trump sice zrušil oficiální setkání s Putinem v Buenos Aires, ale příčinou byl spíš domácí, americký nátlak v rámci nekončící „Russiagate“. Koneckonců, i při samotném projednávání Porošenkova „válečného stavu“ v kyjevském parlamentu, se o lodích u Kerče moc nemluvilo, poslancům šlo především o to, aby Porošenko nezrušil volby a nezůstal tak u moci napořád.
Uvidíme, co bude dál, ale máte pravdu, že se vlastně nic moc neděje. Připadá mi kouzelné, když premiér Hrojsman uklidňuje občany, ať si i ve „válečném stavu“ žijí klidně dál, jako by se vůbec nic nestalo a celá ta procedura byla jen jakousi operetní záležitostí. A navrch teď Hrojsman ještě tvrdí, že se celý ten „válečný stav“ beztak dá zrušit předčasně. Fraška.
Faktem ale je, že „válečný stav“ platí a teoreticky se všemi průvodními možnostmi omezovat platnost ústavy, a to na měsíc. Bude zajímavé sledovat, co během něho Porošenko ještě vymyslí, protože se zatím zdá, že vůbec ničeho nedosáhl – volby budou, Západ mu žádnou hmatatelnou podporu neposkytuje, prostě nic. Podle mého něco udělat musí, protože přece neprosadil „válečný stav“ jen tak pro nic za nic. Jako plácnutí do vody. To by byl už vážně vrchol trapnosti. I když, americké námořnictvo teď žádá své ministerstvo zahraničí, aby mu s Turky dojednalo vstup do Černého moře, prý kvůli „ruským akcím proti Ukrajině“. Takže něco se přece jen děje…
Z mezinárodního pohledu byla zajímavá konference G20 v Argentině. Co zásadního se dohodlo? Na čem se naopak dohoda neuskutečnila? Jak vnímat jednání bloku Rusko–Čína–Indie? Proč Donald Trump odložil zahájení platnosti obchodních cel vůči Číně, na co čeká? A vůbec, co nám jak komuniké, tak průběh summitu ukázal o stavu světa?
Nic zásadního se na G20 nedohodlo a nejspíš dohodnout ani nemohlo, když Trumpovy USA coby dosavadní „tahoun světa“ přestaly věřit v multilaterální platformy a liberální principy globální politické ekonomie. A co víc, americký ministr zahraničí krátce po G20 zdůraznil, že USA vybudují „nový liberální světový řád“, v němž jim překáží Rusko, Čína, Írán, OSN, Evropská i Africká Unie, Organizace amerických států a tak podobně. Čili jak říkám, USA prakticky ani nemají s kým se případně na něčem dohadovat. A opačně platí, že dohadovat něco globálního bez USA taky nejde. Tím spíš, že v Trumpově pojetí takové „dohadování“ v zásadě znamená jen bezpodmínečnou kapitulaci americkým zájmům, a na to je zvědavých čím dál méně zemí.
Když se ptáte na americkou obchodní válku s Čínou, mám za to, že je to jen další příklad Trumpova přístupu k zahraniční politice. Vytvoří nejprve dojem hluboké a naléhavé krize, pak sáhne po jakémsi kompromisu, o němž tvrdí, že ho pracně vyjednal, a poté si připisuje zásluhy za vyřešení krize, kterou v zásadě sám vytvořil a následně i zpacifikoval. Bylo tomu tak třeba při zrušení obchodních dohod NAFTA s Kanadou a Mexikem, bylo tomu tak v rámci „krize“ kolem Severní Koreje, která se – slovně – na dlouhé týdny ocitla „na hraně jaderné války“, a teď s Čínou je to v zásadě stejný model. Je samozřejmě otázkou, jak to nakonec dopadne, protože Čína sice nevystupuje nijak prvoplánově konfliktně, ale současně při každé příležitosti dává najevo, že nejsou žádná ořezávátka. Současně platí, že Čína je pro americké republikány i demokraty tím největším nepřítelem, na kterého myslí ve dne v noci, zatímco takové Rusko je pro ně jen vnitropolitický klacek na Trumpa… Zkrátka, počkejme si, co bude.
A zmíněné sblížení mezi Ruskem, Čínou a Indií je sice možná svým způsobem překvapivé, přinejmenším z pohledu dosud často napjatých vztahů mezi Pekingem a Dillí, ale na druhou stranu je to jen vcelku logická reakce na paralýzu, v níž se G20 jako celek ocitla. Když se nedomluví všichni, domluví se alespoň ti, kteří se domluvit chtějí. A chtějí něco dělat. Není to sice počátek žádného mocenského trojbloku proti Západu, ale na druhou stranu je to další důležitá známka měnícího světa. Multipolárnost se už asi zastavit nedá.
Zase zde máme problém s dohodou o kontrole jaderných zbraní středního doletu. Pro připomenutí, USA tvrdí, že Rusko vyvíjí jejich nové kapacity, Rusko obviňuje Američany z porušování dohody též. Teď se USA rozhodly výpověď smlouvy zase odložit. Bude se hrát „něco za něco“?
Jak jsem už uvedla v předchozí otázce, to se nejprve vytvoří krize a pak se nabídne jakýsi kompromisní odklad, po němž obvykle následují nějaké rozhovory a možná i nějaké řešení, za které musí veškerou smetanu slíznout Trump. Uvidíme, jak to dopadne v případě dohody o raketách středního a krátkého doletu. Putin včera koneckonců konstatoval, že pokud Amerika dohodu zruší a začne zbrojit, budou Rusové zbrojit taky, v tomto případě že začnou vyrábět rakety, které zatím smlouva zakazovala. Čili že nějakých 60 dní na rozmyšlenou ani nepotřebují a podřizovat se americkým požadavkům nebudou.
Je vcelku vtipné, že „naše“ Petříčkovo ministerstvo prakticky současně s tím, jak USA odložily zrušení dohody, vydalo prohlášení, že prý ČR „sdílí s USA a dalšími spojenci závěr, že Rusko porušilo“ dohodu a „je tak výlučně odpovědno za stav, který přiměl USA ke krokům vedoucím k vypovězení INF-T“. To jim z Washingtonu neprozradili, že se rušení dohody nekoná? Kdyby to zveřejnili aspoň o den dřív, ale takhle je to vcelku legrační. A navíc ta vazalská formulace!
Ve Francii povstali naštvaní občané, můžeme už říct s jistotou. Ekologicky zaměřený prezident Macron jim totiž chtěl zdražit benzín, který potřebují k životu – v odlehlých regionech Francie to prý bez auta moc nejde. Naštvalo je zřejmě i to, že Macron daňově ulevuje firmám, zatímco zaměstnancům ne. Rating francouzského prezidenta je někde kolem 20 %, což nesplňuje tužby zastánců EU o novém, populárním zachránci. Co se to vlastně děje ve Francii a s Francií?
Je příznačné, že Macron, umělohmotný panáček z bankovních kuloárů, zvítězil ve volbách, když sliboval vyšší daně, více Evropy nebo více solidarity. Když sliboval skutečnou revoluci. No a snaha splnit předvolební sliby ho teď stojí draho – revoluci má, sice proti sobě, ale má ji. Francouzi navíc dávají jasně najevo, že více solidarity je sice fajn, ale solidarity vůči nim a nikoli vůči ostatním. Že zvýšení daní je taky sice fajn, ale jen když se netýká jich samotných. Že v teorii je „více Evropy“ taky moc fajn, ale v reálném životě je to k uzoufání. A že je fajn, když vláda bude bojovat proti globálnímu oteplování, ale ne na jejich účet… Zkrátka, Macron, jehož popularita se propadla někam k těm 20 procentům, je zničehonic slaboulinký prezident, který začíná lidem v ulicích ustupovat. A z toho mimo jiné plyne pro politiky zásadní poučka: „Chraň vás ruka Páně, abyste se pokoušeli plnit volební sliby!“
Naše Bezpečnostní informační služba přinesla svou výroční zprávu. Uvedla v ní, že „dezinformační weby“ sice z drtivé většiny nejsou placeny Ruskem a jejich provozovatelé skutečně upřímně nemají rádi EU a NATO a „dezinformují“ jaksi ze svobodného přesvědčení, ale zároveň tím Rusku pomáhají. Protože tím vytvářejí „kouřovou clonu“ pro další ruské aktivity: špionáž, působení skrze nastrčené firmy, kyberšpionáž apod. Jak se s tím vyrovnat? A jinak, co poradit našim politikům, kteří prý lehkovážně chodí na rauty na ruskou ambasádu a vykládají tam citlivé informace? Nechodit tam, nebo třeba chodit a vyprávět o počasí?
Chodit, nebo nechodit na ruskou ambasádu? Nevím, nemám s tím žádnou zkušenost, ale osobně bych zbytečně nemluvila ani na ambasádě americké, protože z pohledu Washingtonu jsme jako Evropská unie už taky jasný nepřítel, a tak by bylo asi hodně hloupé pouštět si pusu na špacír i tam. Ale jinak, upřímně řečeno, mě zpráva BIS až tak nepřekvapila, protože tak nějak počítám s tím, že v každé správné zemi, která stojí aspoň za něco, jsou cizí agenti a zkoušejí nějaké své pikle. Země, o kterou se cizí špionáž nezajímá, musí být fakt na odpis a nechtěla bych v takové žít.
Podpořila byste návrh TOP 09, KDU-ČSL a STANu na zřízení komise, která by vyšetřila nepřátelský vliv Ruska a Číny na náš politický systém?
Upřímně, asi ne, protože si myslím, že od toho tu máme právě profesionální tajné služby, a při představě, jak budou některé osobnosti z vámi vyjmenovaných stran koumat nad něčím, čemu sice moc nerozumějí, ale zato z toho budou chtít o to hlasitěji vytřískat nějaké politické body, je trapná už dopředu. Tím spíš, že oni „třískají“ politické body už nějakou dobu, jedou důsledně monotematicky, bez jakéhokoli programu, jen s kritikou, a ratingy jim neustále klesají. Představa, že budou zkoušet znovu své neúspěšné postupy v naději, že opakování omylů nakonec povede k úspěchu, je vcelku zábavná…
Umřel George H. W. Bush neboli „starý Bush“. Co tento pán reálně znamenal pro svět a čím mu prospěl?
Všimla jsem si, že někteří tady u nás ho mají za chlapíka, který nás „vyvedl na Západ“, nebo tak něco. Pravda je, že byl v té době US prezidentem, takže se to pro zjednodušení situace asi použít dá, ale je to jen obrazná záležitost. Celý proces perestrojky a rozpadu SSSR a východního bloku byl mnohem složitější a Bushova postava v tomto procesu zase až tak významnou roli nesehrála. Nicméně, pro mě, kterou zajímá Blízký východ, se právě tento Bush stal „pionýrem“, který první válkou proti Iráku začal destrukci Blízkého východu. Trvá dodnes a výsledkem je mimo jiné vznik různých teroristických skupin a také migrační vlna do Evropy. Mimochodem, vzpomínáte na tu slavnou vymyšlenou – dnes bychom řekli fake news – storku o tom, jak iráčtí vojáci v kuvajtských porodnicích vraždili děti v inkubátorech? Na to si tenkrát Kuvajt najal americkou PR firmu Hill & Knowlton, v jejímž čele stál Bushův přítel a šéf jeho kanceláře…
Co bychom v příštích dnech měli sledovat?
Každý den se děje něco zajímavého. A občas i důležitého.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Jaroslav Polanský
