Babišova msta. I za Čapí hnízdo. Zbořil ji vidí a nelze se jí vyhnout

„Pokud by staronový předseda strany Pirátů splnil své sliby, a dokonce i předvolební předsevzetí své strany, mohlo by tím být ohroženo mnoho věcí, které zatím známe z připravovaného vládního prohlášení celé pětikoalice,“ říká k víkendovému Celostátnímu fóru Pirátů, na kterém obhájil Ivan Bartoš pozici předsedy. K ohrožení by podle Zbořila mohlo dojít přesto, že se zatím zdá, že text obsahuje příliš mnoho „dutých slov.“ „Přitom je v něm málo konkrétního k tomu, jakým způsobem splnit očekávání a přesvědčit, alespoň statistickou menšinu občanů ČR, že se bude vládnout bez jednotvárného opakování, jak ‚vláda Andreje Babiše předala nastupující vládě stát a jeho ekonomiku v rozvratu‘, podle pana MV Rakušana s prázdnými královskými sýpkami,“ komentuje Zbořil.

Piráti by, jak říká politolog, mohli po nějakou dobu hrát svou roli „Pusťte nás na ně!“, ale s tím se nedá dlouho vydržet. „Předpokládám, že i v době předsednictví pana Bartoše bude pokračovat ‚politické tunelování strany‘, ale tentokrát mezi ‚tuneláři Pirátů‘ nebudou Starostové, ale samotní Piráti. Zdá se, že se jim zalíbilo být roztroušeni po různých kancelářích, které již před volbami navštěvovali, a že jejich ponižující výsledky voleb do Poslanecké sněmovny nezměnily jejich rozhodnutí. Rozhodně by neměli ztratit předem dohodnutý podíl na koaličním zisku. Jen musí dávat pozor, aby si toho nevzali příliš mnoho a aby jeden druhému probůh nezáviděli,“ dodává politolog.

(Pozn. redakce: Ve druhém kole voleb na Celostátním fóru získal Ivan Bartoš 662 z 948 hlasů, což mu proti Lukáši Wagenknechtovi stačilo ke zvolení. Prvním místopředsedou strany se stal místopředseda Evropského parlamentu Marcel Kolaja. Druhou místopředsedkyní je první náměstkyně hejtmana Kraje Vysočina Hana Hajnová a třetí místopředsedkyní je zastupitelka Prahy 21 Blanka Charvátová.)

„Zdá se mi, že se tomu spíš dobývání než obsazování pozic věnuje až příliš velká pozornost. Dovolím si dokonce tvrdit, že je z hlediska nové koaliční vlády lhostejné, kdo se bude na tomto dobytém prostoru předvádět,“ podotýká Zbořil. „Snad je zajímavé jen to, že už není třeba služeb pana Lukáše Wagenknechta. Ono se ale pro něho jistě něco najde. A pokud ne, jistě se o sebe na cestách mezi Prahou a Bruselem postará, má v EU hustě popsaný adresář,“ dodává.

Komunismus, nikoliv bolševismus, v současné Evropě dost populární

Velký rozruch způsobila kandidátka na šéfku Pirátů Jana Michailidu prohlášením, že její vnitřní přesvědčení „je komunistické ve smyslu původním, demokratickém“. Ve volbách neuspěla. „Tento ‚rozruch‘ byl, podle mého názoru, spíše jen mediální. Předpokládám, že není málo politicky aktivních občanů, kteří by něco podobného dávno nevěděli. ‚Komunismus ve smyslu původním‘ přece není zapomenut, zapomenuta se zdá být nejen KSČ, ale i KSČM. Nelze předpokládat, že by se mladí lidé, byť nedostatečně informovaní, hlásili k tomuto logu, k jehož zapomenutí udělali komunisté v parlamentních lavicích opravdu dost,“ říká politolog. Připomíná, že Piráti jsou přece radikální a nadnárodní. Někteří nejsou proti myšlence světové revoluce a vyhrožovat svým nepřátelům se na antibabišovském formátu také vyučili. „Jana Michailidu to říká alespoň otevřeně. Jde o komunismus, nikoliv bolševismus, v současné Evropě dost populární. Ale ono ani od liberální demokracie k lidové demokracii není daleko. Sochu Karla Marxe před nedávnem pomáhal odhalovat významný reprezentant Evropské komise. V Evropském parlamentu a dokonce i v NATO je dost takových, kterým se hodily a hodí zkušenosti z jejich ‚rudého‘ mládí a z mládí jejich otců,“ komentuje Zbořil.

A jakou pozici budou mít Piráti ve vládě? „Buď budou přihlížet, anebo budou přehlíženi. Existuje také možnost, že dají svůj intelekt, své vzdělání a dosavadní politické zkušenosti do služeb Fialovy vlády, ale to bych ani vládě, ani jejímu předsedovi nepřál. Mohli by také zdržovat,“ předpokládá politolog. „Nedávno vzpomínaný Jan Werich kdysi varoval, že tam, kde je někdo, kdo nezná nic nebo vše umí jen napůl, tam nebezpečno! Jedinou rolí, kterou mohou úspěšně odehrát, bude naplňovat heslo V jednotě je síla! Ale nikoliv celonárodně, spíše jen ve prospěch pětikoalice,“ dodává.

Víkendové Celostátní fórum neukázalo podle Zbořila nic jiného, než si mnoho lidí v politice a okolo politiky dávno myslelo a někteří to i věděli. „Ale není to chyba Pirátů – ti jsou takoví, jací jsou, a podle skutků poznáme je! Spíše je zajímavé, kdo byli, jsou a budou jejich voliči. O změně jejich elektorátu někteří politologové už začali psát své básně,“ říká politolog.

Nový kabinet zatím podle Zbořila opatrně přešlapuje a snaží se vystupovat, alespoň někteří jeho členové, jak jim Petr Fiala doporučil. „Slušně, ale rozhodně, ale ono to některým nejde. Mnozí jsou mocichtiví, příliš spěchají a někteří vypadají, že by raději měli dělat něco jiného než sedět ve vládě. Ale žádný učený z nebe nespadl, tak se to snad zlepší. Teď jen abychom to ve zdraví přežili,“ říká zkušeně politolog.

Mimořádná schůze? Mimořádně důležité téma

Na tento týden je svolána mimořádná schůze Poslanecké sněmovny kvůli peněžitým darům, které obdrželo vládní hnutí STAN. Jenže, bude tento bod zařazen na program? „Bude to zajímavé, protože ta sto osmička si může dělat v Poslanecké sněmovně všechno, co chce, jen s výjimkou schvalování změn ústavy. Opozice jistě využije své příležitosti připomenout, jak to bylo v minulosti, když se promarnilo tolik času okolo Čapího hnízda a dalších věcí, kterými tehdejší opozice bránila v činnosti Babišovy vlády. Podobně jako tehdy, to k ničemu jinému nebude, než ukázat, kdo jsme my a kdo oni. Ale snad paní předsedkyně Poslanecké sněmovny s partou svých místopředsedů předvede, jak to s těmito dary bylo, je a bude, protože další volby nejsou zas tak v nedohlednu,“ komentuje Zbořil.

Je tedy financování STAN důležité téma nebo už za pár dní o tom neuslyšíme ani slovo? „Podle mého názoru je to téma mimořádně důležité, protože existuje velké podezření, že se STAN delší dobu chová jako některé politické strany v letech ekonomické transformace a privatizace,“ uvedl politolog. „Média věrná STAN a samozřejmě ČT se k tomuto problému budou vyjadřovat se svou známou neobjektivní objektivitou, ale ono tím vzpomínáním na Kypr nebo dnes aktuálním Kazachstánem mohou přilévat oleje do ohně. Stejně jako triky s cenami energií, které zdá se, budou mít rozměry globální,“ dodal.

V médiích se mezi tím už objevil nový pojem „pracovní karanténa“. „Tomu nerozumím a jsem přesvědčen, že nový ministr zdravotnictví o tom ví víc než já nebo někteří, kdo vytvářejí covidovou mlhu nad událostmi, kterým bychom mohli věnovat větší pozornost,“ uvedl politolog. „Snad by někteří komentující mohli projevit víc důvěry autoritám a ve dnech, kdy se hádají ministři, profesoři a vědci příbuzných oborů na vysoké úrovni, mohli být ve svých výrocích opatrnější. A nevidět v někom, kdo přichází s jiným názorem, jen ignoranta a šarlatána,“ dodal.

Zbořil: Kazachstán sleduji více, než někteří jiní…

Politolog Zdeněk Zbořil ze zahraničních událostí věnuje velkou pozornost dění v Kazachstánu. Možná více než „někteří jiní lidé u nás doma.“ „V Kazachstánu jsem byl, v Alma-Atě pracoval v Historickém a etnografickém muzeu a kus země jsem také viděl. Příběh Nursultana Nazarbajeva znám od doby, kdy byl ještě ministrem kultury a potom tajemníkem ÚV KS Kazachstánu. Setkal jsem se s ním a s několika lidmi z jeho nepolitického okolí i v roce 1993/4 v Korejské republice (Soulu). Díky němu mohl tehdy přijet po dlouholetém pobytu v Kazachstánu (po násilné deportaci z Prahy 1945) N. A. Rajevskij, mj. jeden z těch, kteří připravovali vydání mnohasvazkového díla Lva Gumiljeva o Euroasii,“ předesílá Zbořil.

Osobně byl vzdáleným svědkem, jak se Nursultan Nazarbajev měnil v novém politickém a ekonomickém prostředí a jak se snažil vytvářet národní kazašský mýtus. „Mimochodem za pomoci Miloše Formana a Ivana Passera (viz velkofilm Nomád, 2005),“ dodává.

Pro doktora Zbořila byl pozoruhodný geopolitický rozhled kazašského prezidenta, kterého česká politická publicistika jednou provždy pojmenovala jako diktátora. „Zajímaly mne soukromé cesty členů jeho rodiny do ČR (nejen do Karlových Varů), ale také rostoucí nepotismus, který byl, podle mého názoru, důsledkem devětadvacetiletého výkonu funkce prezidenta. Proto bylo už před dvěma lety zřejmé, že předávání moci bude muset být sporem mezi rody, kmeny, klany, a to vše ovlivňované asi čtvrtinovou ruskou menšinou v Kazachstánu, asi 7 tis. km dlouhou hranicí s ČLR a geopolitickými zájmy Spojených států,“ popisuje. „Protože je Kazachstán země pro nás nepředstavitelně bohatá, zajímala kdysi nejen Madelein Albrightovou, ale už dávno nenasytný čínský a korejský průmysl, domníval jsem se, že jde o další barevnou revoluci,“ dodává a vysvětluje: „To, že demonstranti proti zvýšení cen energií v zemi na přírodní zdroje tak bohaté nejprve obsadili a posléze vzdali boj o letiště v Alma-Atě, a jednu americkou výzkumnou laboratoř zabývající se zkoumáním nákazy dýmějovým morem, že útočili na podle TV dvě administrativní budovy, vykrádali malé obchody, zapalovali nezbytně nutné pneumatiky (jejich černý kouř je vizuálně tak atraktivní) jsem považoval za kulisy pokusu o státní převrat.“

Rychlost vojenského řešení byla ale překvapující. „Citované věty o teroristech ze zahraničí a rozkaz teroristy střílet a nediskutovat s nimi o lidských právech byly také v řádu věcí, stejně jako vyhlášení poplachu na Bajkonuru. Navíc, předpokládám dnes, po reakci čínské vlády a po vyhlášení pěti nukleárních velmocí, shodou okolností těch, které jsou stálými členy RB OSN, že nemuselo být na této úrovni vše dohodnuto, ale informováni určitě všichni byli,“ komentuje dál Zbořil.

Podle politologa to asi nebyl jen neúspěšný pokus o barevnou revoluci, ale „rozhodnutí vojenské moci, nenechávat vše na vůli politiků, protože by mohlo dojít k nezvladatelnému konfliktu,“ říká Zbořil a popisuje, jak k závěru došel: „Transportní letadla přistávající na letišti v Alma-Atě se nedala naložit během několika dní, a velký program státní TV RF, který uváděl Nikita Michalkov, opakoval naléhavým způsobem historická data z let studené války a několikrát opakující se leitmotiv chorálu Vstavaj strana ogromnaja, vstavaj na smjertnyj boj! bych si dovolil odhadnout na několikatýdenní nebo spíše měsíční přípravu. Nezapomínalo se v něm ani na státní znaky SSSR a hymnu začínající slovy Sajuz něrušimyj… A pokud to někdo rozehrál z Ukrajiny, odkud měl akce opozice ‚koordinovat‘ Muchtar Abljazov, se tváří v tvář sezením nejvyšších generálů armády RF, v čele s ministrem národní obrany Sergejem Šojgu, vypadalo to velmi naivní. Skoro jako afghánská operace s krycím názvem Útěk tlumočníků,“ uzavírá svůj druhý Rozjezd v novém roce politolog Zdeněk Zbořil.