Bývalo to hodně divoké. Politolog Jelínek připomíná, co všechno se v této zemi dělo kolem financování volebních kampaní

Diskutuje se o tom, že volbami může zamíchat Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran. Považujete vznik takového úřadu za správnou cestu? Tedy že by měl omezit náklady na kampaň, a vyrovnat tak podmínky pro politické strany?

Vznik úřadu je naprosto správný. Volební kampaně se u nás vedly divokými způsoby. Zažili jsme financování nebo organizování kampaní prostřednictvím soukromých firem či časopisů, které zaskakovaly za strany, rozvěšovaly billboardy. Zažili jsme neexistující nebo mrtvé sponzory. Strany mají tendenci volební údaje zahrnovat do jiného účetnictví a samotné hospodaření politických stran a jejich financování je poměrně zajímavá šedá ekonomika. Mě překvapilo, že strany byly ochotny si samy na sebe uplést bič tím, že úřad vznikl. Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran to bude mít těžké, protože daná legislativa není dokonalá, ani co se týká kompetencí, ani co se týká samotných kampaní.

Dá se očekávat, že některé verdikty mohou být politickými stranami napadeny a poputují až k soudu, ale nebojím se, že by zásadně rušil volby, oddaloval výsledky nebo je komplikoval. Bude to zhruba podobné jako v současnosti, kdy padají různé námitky na řádnost voleb, výsledky a soudy se s tím vypořádají správně. I když potřeba jakéhosi precizování legislativy je neoddiskutovatelná.

Co byste tedy na legislativě změnil? Co je třeba precizovat?

To by mnohem lépe popsali lidé z daného úřadu, kde začínají narážet na mantinely. Nejznámější případ je, jaké výdaje lze zahrnout do volební kampaně ať už stran, nebo prezidentských kandidátů. Jedna věc je, že kampaň by měla být kontrolována okamžikem, kdy jsou volby vyhlášeny. Avšak v okamžiku, kdy jde o ústavního činitele, který vykonává svůj mandát, se obtížně rozlišuje, co je výkon mandátu a co volební kampaň. Svěřit rozhodnutí úřadu může být vnímáno jako problém a věc, se kterou se politické subjekty třeba nebudou ochotny smířit. Tímto směrem by precizace volební legislativy mohla postoupit.

V souvislosti s tím se různí odborníci přou o to, zda Zemanovy cesty po krajích a setkání s občany během nich jsou součástí výkonu funkce prezidenta, nebo jeho volební kampaň. Jak to vidíte vy?

Já bych to oddělil. V okamžiku, kdy prezident jedná s jinými orgány veřejné moci, to znamená běžná a každodenní agenda, ta se vydávat za kampaň nedá, a to ani v okamžiku, kdy ji medializuje na tiskové konferenci. Jde o věc, která se od jakéhokoliv politického reprezentanta očekává. Setkání s občany je věc správná, bohulibá, ale netýká se výkonu funkce, spíše se týká získávání a udržování podpory politika. Týká se to Zemana stejně jako premiéra Sobotky, když vyjede do krajů a najde si čas na mítink nebo setkání s občany, to se vymyká klasickým pracovním povinnostem. Mítinky a setkání s občany a jejich organizace by podle mne měly být zahrnuty do kampaně, obzvláště v době, kdy jsou volby vyhlášené.

Druhá věc je financování podobných akcí, protože i zákon očekává, že takové náklady budou zahrnovány do volební kampaně a hrazeny z volebních účtů. V období mimo kampaň je jedno, jak jsou hrazeny, ale přijde mi v případě prezidentských voleb, že je lépe, když akce hradí kancelář prezidenta, než aby se nechal vozit.

Slýcháváme, že Zeman žádnou volební kampaň nepotřebuje, protože už ji právě díky svým cestám má v podstatě za sebou, a tím i snižuje šance protivníků. Jsou jeho cesty po regionech právě tím, co mu pomůže k případnému vítězství?

Samozřejmě je to velmi chytré. Kdybych byl na místě Zemana, dělám to samé. Jezdit často a pravidelně do regionů od okamžiku zvolení a udržovat kontakt je ta nejjednodušší kampaň, vídáte se s lidmi pravidelně a bavíte se s nimi o všem možném. O jejich životě, práci, a nemusíte říkat: volte mě, já jsem kandidát. Tak by to udělal jen hloupý kandidát. Ten chytrý s lidmi průběžně komunikuje, a to je Zemanův historický dar, který v sobě má. Proto si myslím, že on už další formy kampaně ani nepotřebuje, protože má do značné míry už odpracováno a lidé vnímají, že je s nimi více než s novináři či protivníky. Podobně svoji kampaň dělal i Donald Trump a nyní Andrej Babiš.

Komentátor Bohumil Pečinka varoval před mocí, která se úřadem dostala do rukou pětice politologů. Nebojíte se takového rizika?

Protože jde o kolektivní orgán, tak se nebojím. Byli zvoleni jednotlivě a o každé jméno se vedl politický spor. Najdeme mezi nimi nominanty politické i nominanty, které můžeme označit za odborné. Není to parta, která někam nastoupila společně, musejí se mezi sebou poznávat, oťukávat. Je pravda, že mají poměrně velkou moc, ale tak už to u kontrolních institucí bývá. Podobná podezření se týkala Nejvyššího kontrolního úřadu (dále jen NKÚ, pozn. red.), tedy zda nebude svých pravomocí zneužívat. V případě NKÚ jde o instituci, která se chová odpovědně, je pod veřejnou kontrolou a informuje o výsledcích, takže si vybudovala respekt. Podobnou šanci by měl dostat i Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran. Zda ji správně využije, můžeme hodnotit až později.

Pečinka také upozorňuje, že „rozhodnutí voličů je nadřazeno čemukoli a může být zpochybněno politology, kteří dostali shůry úřad a nyní si užívají svou moc“. Neobáváte se přece jenom problémů se zneužitím takové moci?

Nedokážu odhadnout, co se může stát, a stejná otázka přichází v úvahu, kdybychom hovořili o současném znění i stížnostech na volební výsledky v době, kdy už se to nemůže svést na sčítání hlasů. V určitém okamžiku může dojít k soudnímu zpochybnění, a jak často jsme něco podobného zažili a kolik bylo úspěšných pokusů zvrátit výsledky? Pokud by tak rozhodl soud, znamená to, že došlo k porušení pravidel, a to nelze vyčítat ani soudu, ani úřadu, ale kandidujícím subjektům, které porušily zákon. Jednou z hlavních věcí novely je, aby se omezila tendence překračovat čáru a hrát za čarou, a tím spíše si budou dávat větší pozor.

Politické strany tedy mohou ve volební kampani použít maximálně devadesát milionů korun. Už v době, kdy Andrej Babiš před čtyřmi roky usiloval o hlasy voličů poprvé, stěžovali si protivníci, že nemají na kampaň tolik peněz, aby měli billboardy a plakáty v každé obci tak jako právě on. Bude tedy volební boj vyrovnanější?

Rozdělil bych odpověď na dvě věci. Jednak si strany navykly vést kampaně přes billboardy a plakáty, ale měly by vést kontaktní kampaň, která je efektivnější a levnější. Dále podstatnost peněz je něco, co pokřivuje vnímání politiky u nás. Moc nevěřím politickým stranám, že by neměly tak velké peníze na kampaň jako Babiš, protože celá řada z nich dokázala pracovat s vedlejšími zdroji sponzorských peněz, jen musely finance prohnat svými rozpočty, účetnictvím a nastavit kampaň tak, aby tyto prostředky využily.

Třetí věc je nejzásadnější. I když se každý zákon dá nějak obejít nebo v něm najít skulinky, tak samotný princip, aby strany šetřily a byly kontrolovatelné, je velmi důležitý. Já bych byl ještě přísnější, stále mají možnost, aby v určitém limitu získaly darované prostředky od právnických osob. Strany by měly dostávat příspěvky výhradně od fyzických osob, občanů, kteří mají volební právo, a i tam si dovedu představit navázání výše možného daru politické straně ve výši průměrné mzdy. Aby se nestalo, že se objeví nějaká kadeřnice s nízkými příjmy žijící ve skromných podmínkách, která daruje milion volební straně. V tom je legislativa nedůsledná a stát by se měl postarat, aby financování stran šlo z veřejných prostředků za získané hlasy a mandáty než ze sponzorství, které může věc pokřivovat.

Jak v tomto případě vnímáte vstup dalších miliardářů do české politiky? Tedy Starostové se spojili s miliardářem Dědkem, Občanskou demokratickou alianci vzkřísil miliardář Pavel Sehnal a těch případů je více…

Nechci těmto byznysmenům nasazovat čertovské rohy. Těch lidí může být různá skladba, někdo může být tak roztrpčený, že chce politiku změnit. Někdo může mít pocit, že dosáhl ve své profesi už všeho a politiku považuje za výzvu, ale mohou tu být i tací, jež chtějí mít prostřednictvím peněz politický vliv a chtějí v politice třeba proprat své peníze, které nedokážou čistě nebo jinak zaevidovat v ekonomické sféře. A my můžeme jen hádat, kdo do jaké kategorie patří. Byl bych obezřetný vůči lidem, kteří vstupují do politiky ne kvůli byznysu, ale přitom do ní nalévají velké politické prostředky. Z hlediska voličů je nejdůležitější udělat rozvahu, jaký typ politické strany hájí jeho zájmy a naopak jaké zájmy může hájit politik, který přináší finance z konkrétního hospodářského nebo ekonomického prostředí. Tuto rozvahu nevyřeší za voliče žádný kontrolní úřad ani soud.

Zabírá na voliče? Vlivní miliardáři, kteří vstupují do politiky?

Myslím, že spousta úspěšných podnikatelů má velmi špatný politický odhad, protože často žijí ve své bublině úspěchu, který se musí dostavit i v politice. Podle mne to tak nefunguje. Voliči chtějí od svého reprezentanta věrohodnost, to, že je uvěřitelný, že žije podle toho, co říká, a podle toho se také bude chovat i v budoucnosti. Vlastně zda je člověk majetný, nebo nemajetný, v tom zásadní roli nehraje. Domnívám se, že Andrej Babiš si získává sympatie možná více osobním přístupem než tím, že za ním stojí velké peníze. I když jistou roli to hrát může, protože mezi lidmi slýcháme, že on už má dost, on už krást nebude, a u ostatních si tím nemůžeme být jisti. To je spíše bonmot, protože součástí lidské podstaty je mít více a více bez ohledu na to, co a kolik máme. Peníze k získávání důvěry u voličů nejsou rozhodující, a když se podíváme na preference Soukromníků Valenty, Realisty, na Občanskou demokratickou alianci Sehnala a další subjekty, tak procházejí stejným ohněm jako ostatní politické strany. Skutečnost, že mají více peněz, se na jejich popularitě neprojevuje.

Pomůže Andreji Babišovi do voleb jeho svatba s dlouholetou partnerkou Monikou? Chytí taková věc voliče za srdce a dokáže ovlivnit volby?

Není patrné, zda se tato svatba jeví jako součást formální volební kampaně. Ale nesouhlasím s hlasy, že by se i výdaje na svatbu měly započítat do kampaně. Nemyslím, že bychom měli být až takhle paranoidní. Na druhou stranu skutečnost, že se Babiš, který je dlouhá léta se svojí partnerkou, rozhodl pro svatbu pár měsíců před volbami, to náhoda není. Je to součást bystrého marketingu hnutí ANO, protože dokáže připoutat ještě větší pozornost. Navíc jeho partnerka je velmi zajímavá osoba, která může vzbudit zájem u voličů či voliček, a z toho hlediska byla načasována nebo naplánována. Vždy je u politiků lepší se před volbami ženit či vdávat, než se rozvádět.

Funguje taková taktika na české voliče?

Neznám průzkum, který by tohle hodnotil, takže si to netroufnu posuzovat, ale například Paroubek byl člověk, který pracoval s marketingem dobře a přizpůsoboval tomu i svůj soukromý život. Tady se dají hledat paralely, že svatba může člověku třeba krátkodobě přidat na chladné pozornosti, ale jestli to může mít vliv dlouhodobý, o tom bych dost pochyboval.