Benjamin Netanjahu se postaral o pořádný rozruch, když vystoupil v televizi a veřejnost informoval o údajném porušování dohody o omezení íránského výzkumu jádra, kterou v roce 2015 podepsal Írán s USA, Velkou Británií, Ruskem, Francií, Čínou, Německem a Evropskou unií. Izrael podle Netanjahua získal kopie íránských archivů, které porušování dohody dokazují. V reakci na jeho vystoupení média citovala agenturu Reuters, která informovala o vyjádření Bílého domu ve smyslu, že USA dlouho věděly, že Írán má silný tajný program jaderných zbraní. Doplňme, že Írán prohlásil, že lhář je Netanjahu. Co z toho usuzovat?
Od doby, kdy americký ministr zahraničí USA Colin Powell vystoupil v Radě bezpečnosti a na obrázcích ukázal údajné chemické zbraně v Iráku, málokdo uvěří politikům, když prezentují nějaké obrázky. Fakt, že Netanjahu ukazoval nějaké archivy, za prvé neznamená, že víme, co v nich je a zda jsou o současném výzkumu, nebo o výzkumu před rokem 2015, kdy byla podepsaná dohoda s Íránem. Za druhé, jeho vystoupení bylo načasované, protože koncem týdne se má americký prezident Donald Trump vyjádřit k dohodě o íránském jaderném programu.
Musíme si také udělat představu o tom, co se vlastně kolem jaderných zbraní ve světě děje. Když se podíváme na údaje, které zveřejnila Federace amerických vědců, pak na začátku tohoto roku bylo ve světě 14 200 jaderných náloží. Z toho 93 procent mají Ruská federace a Spojené státy. V seznamu vlastníků jaderných zbraní nenajdeme Írán – ale pozor, najdeme tam Izrael. Podle citované zprávy Federace amerických vědců má Izrael 80 jaderných náloží. V analýzách, které dávají k dispozici, je připojená poznámka, že Izrael vyrobil plutonium, které umožňuje výrobu sto až dvou set jaderných náloží. Americká zpravodajská komunita odhaduje, že jich ale prý vyrobil osmdesát. Znovu opakuji, Írán nemá žádnou jadernou nálož a Izrael jich má osmdesát. Pro představu, pokud jde o humbuk kolem Koreje, Severní Korea má přibližně patnáct jaderných náloží. Na celém Středním východě kromě Pákistánu není žádná jiná jaderná mocnost kromě Izraele.
Jisté pochybnosti o tom, zda Írán dohodu dodržuje, ale panují dlouhodobě…
Pokud jde o Írán, od roku 2003 Mezinárodní agentura pro atomovou energii upozorňuje, že ztrácí přehled o tom, co se vlastně s jaderným programem Íránu děje. Co to znamená? Mezinárodní agentura pro atomovou energii je kontrolní institucí, která dohlíží na plnění smlouvy o nešíření jaderných zbraní, což je ta nejdůležitější dohoda o kontrole zbrojení na světě. Je z roku 1968, platná je od roku 1970 a ke dnešnímu dni má 191 účastníků. To znamená, že podepsalo či ratifikovalo ji 191 států. Írán to udělal, Izrael to neudělal. Izrael smlouvu o nešíření jaderných zbraní nepodepsal. Kromě Izraele tak neučinily ještě Pákistán, Indie, Jižní Súdán… Zvláštní je Severní Korea, která podepsala, a pak v roce 2003 od této smlouvy odstoupila. Právě od tohoto roku Mezinárodní agentura pro atomovou energii upozornila, že se v Íránu něco děje.
Rok 2003 je důležitý, protože s největší pravděpodobností jde o reakci zmíněných států na americkou intervenci v Iráku. Severní Korea a možná i Írán si uvědomily, že bez jaderných zbraní jsou napadnutelní. Začal velký zmatek kolem íránského jaderného programu, který byl do značné míry zklidněn v roce 2015, kdy Írán, stálí členové Rady bezpečnosti OSN – tedy oficiální jaderné mocnosti – plus Evropská unie podepsaly komplexní plán akcí, který je zaměřený na kontrolu jaderného programu Íránu. Proč to takto říkám? Smlouva o nešíření jaderných zbraní dává každému státu právo na mírové využití jaderné energie. Smlouva z roku 2015 výrazně snížila v Íránu počet centrifug, přístrojů, které slouží k obohacování uranu, na jednu třetinu. Sklady obohaceného uranu byly drasticky zmenšeny a byl nařízen vývoz obohaceného uranu do zahraničí. Írán má právo vyrábět obohacený uran, ale pouze do úrovně 3,67 procenta. Co to znamená? Pro jaderné elektrárny potřebujete obohacený uran přibližně na úrovni čtyř procent. Hladina 3,67 %, která je ve smlouvě, fakticky znemožňuje Íránu vyrábět jaderné zbraně, protože aby mohla být vyrobena jaderná nálož z uranu, je potřeba čistota nad 85 procent, mnohem výš, než je povoleno pro Írán.
Jak jste zmínil, rozhodování o prodloužení dohody o íránském jaderném programu se blíží. Spojené státy upozorňují, že od dohody odstoupí, pokud nebude upravena. Trumpovi se nelíbí řada omezení, že trvá jen do roku 2025, že se netýká íránského programu balistických raket atd. Írán ale opakovaně zdůraznil, že na žádnou jinou než současnou dohodu nepřistoupí. Jak posoudit přístup USA a Íránu?
Když dnes Trump říká, že smlouva je špatná, musel by říci, jakým způsobem Írán porušuje dohodu o společném komplexním plánu akcí, ve kterém je řečeno, že se bude uran vyrábět do úrovně 3,65 a stanoveno je přesné množství. Smlouva je samozřejmě nedokonalá, ale vypovědět ji jednostranně by byla hrubá chyba. Byl by to nezodpovědný krok. Stockholmský institut pro výzkum míru právě dnes zveřejnil údaje o vojenských výdajích. Z něho vyplývá, že Írán vydal loni na obranu 14,5 miliardy dolarů. Izrael vydal 16,5 miliardy dolarů; k tomu je potřeba ještě přičíst 3,1 mld. vojenské pomoci, kterou Izrael dostal od USA. Tak kdo dává víc? Problém je v tom, že když se podíváme na sunnitskou Saúdskou Arábii, která také příliš nemiluje Izrael, ale také nemiluje šíitský Írán, zjistíme, že Rijád vydal loni na „obranu“ 69,4 mld. dolarů; to jsou třetí největší vojenské výdaje na světě. K tomu si přičtěte Turecko – 18,2 mld. a vidíte, jaký zmatek se dnes vytváří na Blízkém východě. Izrael vůči muslimům nemá nejmenší šanci, pokud jde o počet obyvatel, počet vojáků a výdaje na zbrojení. Má převahu, kterou mu dává vlastnictví jaderných zbraní. Zvlášť poté, co byl na základě rusko-americké dohody zlikvidován arzenál chemických zbraní v Sýrii. Chemické zbraně, kterým se říká „jaderné zbraně chudých“, vyvažovaly izraelský jaderný arzenál.
Izrael vytváří vojenskou rovnováhu na Blízkém východě prostřednictvím jaderných zbraní a o tom se vůbec nemluví. Tedy, pardon, nemluví se o nich v západním světě. Myslet si, že když se o nich nebude mluvit v západním světě, tak se o nich nebude mluvit v muslimském světě, je neuvěřitelně prostoduché. Někdo intenzivně pracuje na tom, aby se nesmysly o konfliktu civilizací staly realitou. Představa o tom, že všechny donutíme silou dělat to, co chceme, je prostě naivní.
Hra na vyvolený národ je strašně nebezpečná. Starozákonní pohled na politiku, který praktikují někteří sionisté a někteří fundamentalističtí američtí protestanti, je na Blízkém východě strašně nebezpečný. Blízký východ potřebuje zcela nové bezpečnostní paradigma, které jej vymaní z předsudků a závodu ve zbrojení, paradigma, které zajistí důstojný život židům i muslimům všech národností.
Psali jsme:
Benjamin Netanjahu dlouhodobě vystupuje s pochybnostmi vůči Íránu. Zároveň se ale připomíná v souvislosti s jeho aktuálním vystoupením i to, že v roce 2002 svědčil na půdě amerického Kongresu o údajné přítomnosti zbraní hromadného ničení v Iráku. Hrozí vojenský konflikt i nyní?
Analogie nejsou zdravé, každá situace je nová. Problém je v tom, že politici častěji reagují na novinové informace než na odborné analýzy. Víme z doby irácké války, že dokonce politici na základě ideologických vizí tlačili na úpravu analýz zpravodajských služeb. To je choroba Spojených států. Proto se ukázalo, že se zpravodajské služby mýlily a v Iráku žádné zbraně hromadného ničení nebyly. Tohle nebezpečí momentálně také hrozí, ale nechce se mi věřit, že by se dnes někdo chystal zaútočit na budovy v Teheránu, které ukazoval Netanjahu na svých obrázcích. Jestli jsou někde papírové nebo elektronické archivy, to není porušení uzavřených dohod. Ten, kdo je určený k tomu, aby kontroloval plnění smlouvy o nešíření jaderných zbraní, je Mezinárodní agentura pro atomovou energii, nikoli Mosad, nikoli Netanjahu, nikoli USA.
V reakci na nová zjištění je pravděpodobné, že dojde po stránce sankcí k nějakým změnám? K revizi a zpřísnění podmínek Trumpa minulý týden pobízel i francouzský prezident Emmanuel Macron.
Nebezpečí, že rozšíří sankce, existuje. Trump je nepředvídatelný politik, může chtít kompenzovat usmíření kolem Korejského poloostrova radikalismem v jiných oblastech. Pořád se mi ale nechce věřit, že by někdo zaútočil na íránská jaderná zařízení. Hrozilo by nebezpečí jaderného spadu nejen v Íránu, ale i v jeho okolí. Navíc americké jednotky jsou v dosahu íránských zbraní nejen v Perském zálivu, ale i v Iráku. To je eskalace, kterou si nikdo z nás neumí představit. Je to něco zcela jiného než izraelské bombardování nedostavěných reaktorů v Iráku či Sýrii. Tady si někdo hraje s jaderným ohněm. Naše televize mluví o íránském jaderném programu a ukazují jaderné elektrárny v Busheru, ale to jsou elektrárny, které nemohou vyrábět obohacený uran ani plutonium. To jsou zařízení, která spadají do kategorie mírového využití jaderné energie, ale když je trefíte, rozptyl je stejný jako v Černobylu.
Je hrůzné, že jsme v rukou amatérů. Budeme tlačit na Írán, aby se upravila dohoda… Já jsem pro, ať se upraví, když bude nová, lepší, ale nesmí se to vynucovat násilím. Výsledkem takového nátlaku bude, že cena ropy poroste na sto dolarů za barel. Už teď vyhnali cenu ropy přes 74 dolarů. Všechno spolu souvisí.
Hamáček, Zimola, Foldyna, Onderka, Netolický, Fialová. Líbí se vám nové vedení ČSSD?Anketa
Když hovoříme o jaderném arzenálu. Minulý týden se konala historická schůzka jihokorejského prezidenta Mun Če-ina a severokorejského vůdce. Obě země se na summitu dohodly na naprostém jaderném odzbrojení. Jihokorejský prezident později hovořil o Nobelově ceně míru v souvislosti s Trumpem. A koluje názor, že by si Trump cenu zasloužil, pokud jeho setkání se severokorejským vůdcem povede k odstranění jaderných zbraní na Korejském poloostrově. Co vy na to?
To je jiné kafe. Iniciativa prezidenta Muna směřující k dohodě se severem je nesmírně užitečná. Když se to povede, to je opravdu posun dějin. A kdo tomu bude bránit? Ti, kdo mají zájem na udržení napětí, což je spousta lidí ve Spojených státech, vojenskoprůmyslový komplex, někteří vojáci, kteří chtějí být přítomni ve východním Pacifiku atd. Nejvíce ohrožena není Munova iniciativa ze Severní Koreje, ale od militantních kruhů ve Washingtonu. A jak tomu chcete čelit? Třeba prohlásit, že americká vojska zůstanou v Jižní Koreji i po uzavření dohody o míru. Nebo navrhnout Trumpa na Nobelovu cenu míru. Naděje, že udrží linii a necukne, jak má ve zvyku, se tím zvýší. Nepokládám to z hlediska politické taktiky za nesmyslné. Mezi námi, když mohli dostat Nobelovu cenu míru Theodore Roosevelt a Barack Obama, klidně ji může dostat i Donald Trump.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Daniela Černá
